V každém z nás žije stín. Ne jako nepřítel, ne jako trest, ale jako tichý svědek toho, co jsme kdysi nemohli, neuměli nebo nechtěli přijmout.
„Stíny nejsou temnota, kterou je třeba se bát. Jsou světlem, které čeká, až jej přijmeme do svého srdce.“
Kamil
Více článků
Ikdyž jako stín, ale pořád přítomný…
Stín vzniká tam, kde jsme se odvrátili od části sebe samých.
Možná ze strachu, že nebudeme milováni.
Možná ze studu, že nejsme dost dobří.
Možná jednoduše proto, že jsme nevěděli, jak jinak.
Tak se v nás začínají tvořit místa, která nechceme vidět.
Uzavřená města pod mlhou, tichá slova, která nikdy nebyla vyřčena, pocity, které byly zasunuty do nejvzdálenějších koutů.
Ale přesto nikdy nezmizí.
Stíny čekají.
Ne proto, aby nás trestaly, ale aby nám jednoho dne mohly ukázat cestu zpět k celistvosti.
A právě tady vstupuje do hry síla, která nás volá.
Je to síla silnější než strach, než popření, než pohodlí nevědomosti.
Je to hlad po pravdě.
Hlad po opravdovém životě.
Tato síla není bouřlivá.
Je tichá jako vítr mezi stromy, neúnavná jako voda, která si najde cestu i skrze kámen.
Je to síla, která jednoho dne způsobí, že se už nemůžeme dál tvářit, že je všechno v pořádku.
Že už nám nestačí žít jen polovinu svého příběhu.
Že přestaneme toužit po dokonalosti a začneme toužit po pravdivosti.
Odhalení a přijetí vnitřních stínů není slabost.
Je to jeden z největších činů odvahy.
Je to rozhodnutí obejmout své vlastní zranění.
Podívat se do očí svému hněvu, svému smutku, své vině – a říct: „Vidím Tě. Jsi součástí mě. Pojď domů.“
Teprve tehdy se stíny začnou měnit.
Ne bojem, ne popřením, ale láskou.
Přijetí stínu nás neoslabuje. Přijetí stínu nás činí celistvými.
A možná právě v tomto tichém aktu se rodí skutečná síla – síla být člověkem ve své plnosti, ve své zranitelnosti, ve své kráse.
Pozvání do hlubin vlastního příběhu
Pokud se Ti v srdci rozechvěl jemný souhlas, pokud v sobě cítíš tichou touhu vydat se na cestu za poznáním svých stínů, zvu Tě do povídání o vnitřním stínu, která se této posvátné práci věnuje.
Jsou to slova o odvaze podívat se na to, co jsme dlouho odkládali.
O síle přijmout sebe sama v celistvosti, bez odsuzování, bez podmínek.
Najdeš zde nejen slova porozumění, ale i obrazy, které Ti pomohou vykreslit vlastní mapu.
Najdeš zde jemné nástroje, jak se stíny pracovat – ne bojovat s nimi, ale naslouchat jim, obejmout je a nechat je proměnit v poklad.
Protože cesta k vlastní pravdě nezačíná dokonalostí.
Začíná ochotou vidět, přijmout a milovat i ty části, které jsme kdysi nechali stranou.
Pojďme spolu vstoupit do tohoto tichého chrámu poznání.
Pojďme společně rozzářit svá vnitřní města.
S pozdravem a láskou v Srdci Kamil.
