Sdílela s námi nejen svou bolest, ale i světlo, které z ní navzdory všemu neustále vyzařovalo. Její hlas – nejen ten pěvecký, ale i lidský – byl hlasem odvahy. Ukázala nám, že i v boji s nemocí, která se zdá být někdy silnější než cokoliv, co známe, může člověk zářit. Být světlem pro druhé.

Byla průvodkyní v časech, kdy se mnozí bojí mluvit o konci. Ona o něm nemlčela. A právě tím jej proměňovala — z temnoty v prostor pro setkání, pro laskavost, pro pravdu.

Dnes ji v myšlenkách objímám jako sestru duší, která svou cestu naplnila s neobyčejnou odvahou. A srdcem jí posílám přání:

Aničko, děkujeme Ti za vše, co jsi nám předala.
Děkujeme, že jsi šla svou cestou tak opravdově.
Ať je Tvůj návrat mezi hvězdnou rodinu duší radostný a klidný.
Ať tě objímá světlo, které jsi vnášela na Zemi.
Ať tvůj hlas dál zní v našich srdcích jako připomínka, že žít se má srdcem dokořán.

S pokorou a vzpomínkou,
Kamil ?