V říjnu 2024 byla mezi Českou republikou a Svatým stolcem podepsána Smlouva o některých právních otázkách, která má upravit vztahy mezi státem a Římskokatolickou církví. Dokument navazuje na dlouhodobé snahy o formalizaci vztahů, které byly v minulosti upraveny pouze jednostrannými českými zákony nebo starým „modem vivendi“ z roku 1928. Podpis smlouvy byl prezentován jako historický moment. Jenže s jejím obsahem přichází i vážné otázky.

Více článků

Zakázaná pravda o realitě: Simulace, reinkarnace a cesta ven z Matrixu

Jóga a Bible: Harmonie nebo rozpor?

Staré duchovní tradice v moderním světě: Jak je udržet živé

Kulhavka a slintavka: Sto let boje s neviditelným nepřítelem dobytka

Hus si za smrt mohl sám? Co skutečně vedlo k jeho smrti a proč to nebylo tak jednoduché

Rovnost církví v ohrožení?

Jedním z hlavních sporných bodů je fakt, že smlouva se vztahuje výhradně na katolickou církev. Všechny ostatní náboženské společnosti v České republice působí pouze na základě zákona č. 3/2002 Sb. Tato smlouva dává katolické církvi mezinárodněprávní postavení a zajišťuje specifické záruky. To vyvolává obavy z narušení principu rovnosti mezi jednotlivými náboženskými vyznáními, což je základní hodnota sekulárního státu.

Právní nejasnosti: Zpovědní tajemství a výhrada svědomí

Články 3 a 4 smlouvy upravují tzv. výhradu svědomí a zpovědní tajemství. Zatímco v prvním případě je text formulován obecnou frází „za podmínek stanovených zákonem“, u zpovědního tajemství chybí jakékoli omezení. Kritici upozorňují, že by to mohlo být vykládáno jako absolutní ochrana, která může komplikovat například vyšetřování těžkých trestných činů.

Nejasný status církevních právnických osob

Smlouva umožňuje katolické církvi zřizovat tzv. církevní právnické osoby. Ty mají mít věcnou i právní autonomii, přičemž stát garantuje jejich uznání, pokud splní obecnou podmínku souladu s právním řádem ČR. Ovšem není jasné, jak bude probíhat kontrola jejich činnosti, například ve vztahu k financování, zaměstnaneckým právům nebo poskytovaným službbám.

Vypověditelnost a neflexibilita

Podle článku 16 je smlouva uzavřena na dobu neurčitou a vypověditelná s šestiměíční lhůtou. To znamená, že jakákoli změna či zrušení musí být iniciována oficiální diplomatickou cestou a může trvat roky. Smlouva navíc neumožňuje jednostrannou modifikaci, což omezuje schopnost státu reagovat na společenské změny.

Partnerství s cenou?

Z hlediska státu smlouva přináší určitou stabilitu a formální vyjasnění vztahů s Vatikánem. Avšak cena za tuto stabilitu může být vysoká: oslabení principu rovnosti, omezená vymahatelnost práva a riziko budoucích konfliktů. V kontextu demokratického, pluralitního a sekulárního státu by proto měla být otázka smlouvy podrobena věcné a veřejné diskusi. Bez toho hrozí, že partnerství nebude vyvážené, ale jednostranné.

Jaká jsou ryzika po uzavření smlouvy z pohledu občana ČR?

Zde je přehled hlavních rizik a problematických bodů spojených se Smlouvou mezi Českou republikou a Svatým stolcem z roku 2024, jak je identifikovali právní experti, někteří politici a odborná veřejnost:

⚠️ 1. Právní nejasnosti v některých formulacích

Ustanovení o zpovědním tajemství a výhradě svědomí jsou napsána vágně. To může vést k obstrukcím při vyšetřování trestných činů (zejména zneužívání), zneužití výhrady svědomí ke zákonnému odmítání povinností, např. v sociální či zdravotní sféře.

• Zpovědní tajemství (čl. 4):
  • Neurčitost ohledně toho, zda je výslovně chráněno absolutně, nebo pouze v mezích zákona.
  • Riziko střetu s povinností oznamovat trestné činy (např. v případech zneužívání).
• Výhrada svědomí (čl. 3):
  • Pouze obecná formulace „za podmínek stanovených zákonem“.
  • Riziko různých výkladů, např. odmítnutí zdravotníků poskytovat služby (např. interrupce, asistované reprodukce) nebo administrativních úředníků účastnit se některých právních aktů (např. registrovaného partnerství).
  • Ustanovení o zpovědním tajemství a výhradě svědomí jsou napsána vágně. To může vést k:
  • obstrukcím při vyšetřování trestných činů (zejména zneužívání),
  • zneužití výhrady svědomí ke zákonnému odmítání povinností, např. v sociální či zdravotní sféře.
  • Pro občany to může znamenat omezený přístup ke službám nebo oslabení rovnosti před zákonem, pokud se stát nebude moci efektivně domoci svých standardů ve veřejné službě.

⚠️ 2. Riziko nerovnosti mezi církvemi

• Katolická církev získává mezinárodněprávní postavení, zatímco ostatní církve a náboženské společnosti působí jen na základě českého zákona č. 3/2002 Sb.
• I když smlouva deklaruje, že nezasahuje do práv jiných církví, v praxi může dojít k preferenci jedné církve v komunikaci a veřejné sféře.
• Smlouva dává Římskokatolické církvi privilegované postavení, které nemají ostatní náboženské společnosti. Jako občan sekulárního státu je důležité, aby si stát zachoval rovnost ve vztahu ke všem vyznáním, jak stanoví Ústava a Listina práv a svobod.
• Zvýhodnění jedné církve je systémově problematické a může vést k nerovnosti nejen v právní rovině, ale i v praxi (např. přístup ke státním financím, ke školám či nemocnicím).

⚠️ 3. Možné omezení autonomie státu

• Např. v oblastech:
  • Vzdělávání, školství a zdravotnictví, pokud by církevní právnické osoby požadovaly financování nebo uznání bez plné kontroly státu.
  • Zajištění pastorační péče v armádě a věznicích – stát by měl dohlížet, aby bylo zachováno pluralitní a nediskriminační prostředí.

⚠️ 4. Slabá vymahatelnost a kontrola

• Není jasně stanoveno, kdo dohlíží na plnění závazků církevních právnických osob (např. v otázkách pracovního práva, účetnictví, financování).
• Chybí mechanismus vymáhání odpovědnosti, pokud církev nebo její instituce poruší české právo.

⚠️ 5. Omezené možnosti změny smlouvy

• Jakákoli změna smlouvy vyžaduje souhlas obou stran (čl. 15), což znamená, že:
  • ČR nemůže jednostranně změnit žádné ustanovení, pokud by to bylo nutné z důvodu nových právních nebo společenských okolností.
  • V praxi je vysoká setrvačnost a náročnost případné revize smlouvy.

🧾 Shrnutí:

Rozhovor na téma: Smlouva s Vatikánem zruší sekularitu, Česko bude platit církve a uznávat šaríu.

„To je poprvé v dějinách Československa, České republiky, kdy by právo náboženské společnosti přecházelo do právního řádu České republiky, a ještě mu bylo svým způsobem nadřazeno. A to se netýká jenom katolíků, ale všech občanů České republiky,“ varuje bývalý soudce Jan Rozek v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti.

Smlouva mezi Českou republikou a Římskokatolickou církví (Svatým stolcem) – 2024

Oficiální popis a stanovisko zástupců obou stran:

Podpis a ratifikace smlouvy

Podpis smlouvy: Dne 24. října 2024 podepsali český premiér Petr Fiala a vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách mzv.gov.cz. Svatý stolec vystupuje jako subjekt mezinárodního práva zastupující katolickou (římskokatolickou) církev mzv.gov.cz. Podpisem této smlouvy vláda splnila část svého programového prohlášení – jednání o česko-vatikánské smlouvě probíhala s přestávkami od roku 2002 a završila tak proces trvající 22 let mzv.gov.cz. (V roce 2002 byla obdobná smlouva podepsána, ale tehdejší Parlament ČR ji neschválil, takže nevstoupila v platnost. Poslední formální úpravu vztahů představovalo tzv. modus vivendi z roku 1928 mzv.gov.cz.)

Ratifikace Parlamentem: Jako tzv. prezidentská smlouva vyžaduje dokument souhlas obou komor Parlamentu ČR mzv.gov.cz. Senát Parlamentu ČR vyslovil souhlas s ratifikací dne 23. ledna 2025 (pro bylo 52 ze 73 přítomných senátorů) e15.cz. Poslanecká sněmovna schválila ratifikaci po bouřlivé debatě dne 6. března 2025, a to navzdory výhradám části poslanců k ustanovením o zpovědním tajemství irozhlas.cz. Dolní komora zároveň přijala doprovodné usnesení, že jejím úmyslem není rozšiřovat institut zpovědního tajemství nad rámec platného práva, požádala vládu o pokračování opatření na ochranu obětí zneužívání a o vymezení pojmu pastorační pracovníci ve spolupráci s církvemi ceskenoviny.cz.

Prezidentská ratifikace: Smlouva podléhá ratifikaci prezidentem republiky a následné výměně ratifikačních listin (viz čl. 16 níže). Prezident Petr Pavel avizoval, že před přistoupením k ratifikaci vyčká případného přezkumu Ústavním soudem ceskenoviny.cz. Skupina 17 senátorů v čele s Václavem Láskou skutečně podala k Ústavnímu soudu návrh na přezkum souladu smlouvy s českým ústavním pořádkem (doručen soudu 7. března 2025) irozhlas.cz. Plénum Ústavního soudu bude rozhodovat přednostně; případné zjištění rozporu s ústavním pořádkem by bránilo dokončení ratifikace, dokud by nebyl nesoulad odstraněn irozhlas.cz. Do rozhodnutí Ústavního soudu tedy není ratifikace prezidentem uzavřena a smlouva zatím nevstoupila v platnost (viz dále).

Vstup v platnost a publikace

Podle závěrečných ustanovení smlouvy vstoupí smlouva v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin ccsh.cz. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou; kteroukoliv ze smluvních stran ji může písemně vypovědět s 6měsíční výpovědní lhůtou ccsh.cz.

Jakmile budou dokončeny ratifikační procesy na obou stranách (včetně eventuálního ústavního přezkumu) a dojde k výměně ratifikačních listin mezi ČR a Svatým stolcem, bude smlouva vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod příslušným číslem. Tím se stane součástí českého právního řádu institutcl.cz, v souladu se zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. (K datu zpracování této odpovědi zatím ve Sbírce mezinárodních smluv publikována nebyla, neboť čeká na završení ratifikace.)

Hlavní ustanovení smlouvy s oficiálním vysvětlením

Smlouva je v češtině a italštině (obě znění mají stejnou platnost) a obsahuje preambuli a 16 článků vaticannews.va. Níže uvádíme přehled klíčových ustanovení smlouvy (pro úplné znění viz další část odpovědi):

• Základní svobody: Článek 1 potvrzuje, že Česká republika zaručuje všem osobám na svém území plné užívání svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání ccsh.cz, v souladu se svým právním řádem a mezinárodními závazky o lidských právech. Výkon svobody vyznání (individuálně i kolektivně, veřejně i soukromě) může být omezen jen zákonem a jen opatřeními nezbytnými v demokratické společnosti k ochraně veřejného pořádku, zdraví, morálky či práv a svobod druhých ccsh.cz.
• Právní status katolické církve: Článek 2 stanoví, že Katolická církev v ČR má právní subjektivitu v souladu s českým právem ccsh.cz. Svatý stolec se zavazuje, že hranice církevních jednotek (diecézí, eparchií apod.) budou respektovat státní hranice ČR ccsh.cz. Katolická církev vykonává své poslání a spravuje své záležitosti nezávisle na státních orgánech, zejména zřizuje, mění a ruší své orgány a vnitřní struktury, jmenuje a odvolává své duchovní a další osoby zapojené do pastorační činnosti, to vše podle vlastních předpisů ccsh.cz.
• Výhrada svědomí: Článek 3 zaručuje právo osob odmítnout výkon vojenské služby a také odmítnout poskytnutí zdravotní služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání, ovšem za podmínek stanovených zákonem ccsh.cz. (Toto ustanovení odkazuje na existující českou právní úpravu – např. výkon civilní služby místo vojenské u odpíračů svědomí, či omezenou možnost zdravotníků neprovádět určité zákroky odporující jejich svědomí.)
• Zpovědní tajemství: Článek 4 je jedním z nejdiskutovanějších. V odstavci 1 Česká republika uznává zpovědní tajemství ccsh.cz. V odstavci 2 se stanoví, že pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství, za podmínek stanovených zákonem ccsh.cz. Prakticky to znamená, že stát respektuje důvěrnost zpovědi (svátosti smíření) a obdobnou důvěrnost komunikace s pastoračními pracovníky (nejen kněžími, ale např. jáhny či laickými spolupracovníky, pokud vykonávají pastorační činnost definovanou zákonem). Toto ustanovení nevyjímá duchovní z povinnosti dodržovat české zákony, ale zaručuje, že je respektováno kanonické pravidlo absolutní mlčenlivosti o obsahu zpovědi ceskenoviny.cz. Kritici nicméně upozorňují, že formulace by mohla být vykládána tak, že zpovědní tajemství je uznáváno bez výjimek (zatímco u pastoračních pracovníků se výslovně odkazuje na podmínky zákona) christnet.eu. Poslanecká sněmovna proto výslovně deklarovala, že textem smlouvy nemíní nad rámec platného práva tento institut rozšiřovat ceskenoviny.cz. Ministerstvo spravedlnosti také ujistilo, že smlouva neupravuje zpovědní tajemství jako absolutní a nedotknutelné právo a neohrožuje vyšetřování zločinů ceskenoviny.cz.
• Církevní sňatky: Článek 5 uvádí, že manželství uzavřená v katolické církvi, která splňují podmínky pro uzavření manželství stanovené českým právem, mají stejnou platnost a právní důsledky jako civilní sňatek ccsh.cz. To znamená, že církevní sňatek (pokud je následně matrikou zaregistrován podle českého práva) je rovnocenný civilnímu – což již platí dle zákona o rodině, smlouva to potvrzuje.
• Církevní právnické osoby: Článek 6 umožňuje, aby katolická církev zřizovala podle svých předpisů právnické osoby (např. řády, farnosti, diecézní charity, školy, nemocnice apod.) za účelem organizace a naplňování své činnosti zejména v oblastech školství, zdravotnictví, sociální a charitativní péče ccsh.cz. Tyto církevní právnické osoby získávají právní subjektivitu rovněž podle českého právního řádu, pokud splní zákonné podmínky (např. registrace dle zákona o církvích a náboženských společnostech) ccsh.cz. Církevní právnické osoby mají povinnost při své činnosti dbát českého právního řádu ccsh.cz. (Ustanovení tedy zajišťuje, že církev může zakládat instituce, které budou uznány státem, a tyto instituce musí respektovat zákony ČR.)
• Kulturní dědictví: Článek 7 potvrzuje, že stát a katolická církev budou spolupracovat při ochraně a udržování kulturního dědictví, které je nedílnou součástí světového kulturního bohatstv ccsh.cz】. Církevní právnické osoby spravující církevní památky je zavazují zpřístupnit své kulturní statky všem zájemcům za podmínek, které samy stanov ccsh.cz】. Dále mají v oblasti péče o své kulturní předměty (vč. muzejních sbírek či archiválií) *právo na podporu z veřejných zdrojů za stejných podmínek jako ostatní vlastníci kulturních statků ccsh.cz】.
• Duchovní péče ve veřejných službách: Smlouva upravuje také poskytování duchovenské a pastorační péče v různých veřejných institucích (čl. 8–12). Osoby v zařízeních sociálních služeb (čl. 8) a zdravotnických zařízeních (čl. 9) mají právo přijímat duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církv ccsh.cz】. Obdobně osoby ve věznicích a vazebních věznicích (čl. 10) mají právo na duchovní péč ccsh.cz】. Katolická církev může v souladu se zákony působit při poskytování některých služeb navazujících na trestní řízení (např. probation, mediace ccsh.cz】. Dále katolická církev zajišťuje duchovenskou a pastorační péči pro příslušníky Armády ČR (vojenské kaplany v rámci Duchovní služby AČR, čl. 11) a může ji poskytovat také v rámci bezpečnostních sborů (policie, hasiči, aj., na základě dohody – čl. 12 ccsh.cz】. Konkrétní podmínky poskytování duchovní péče v nemocnicích, sociálních ústavech, věznicích, armádě či bezpečnostních sborech mohou být upřesněny vzájemnými dohodami mezi příslušným církevním orgánem a danou institucí či státním orgáne ccsh.cz】.
• Vzájemná komunikace: Článek 13 stanoví, že ve věcech týkajících se celé katolické církve v ČR jedná s ministerstvy a ústředními orgány státu primárně *Česká biskupská konference ccsh.cz】. Tím není dotčeno právo státu či Svatého stolce jednat spolu přímo o takových otázkách. Česká biskupská konference se souhlasem Svatého stolce a příslušné orgány ČR mohou uzavírat další ujednání k provedení smlouvy ohledně těchto otáze ccsh.cz】. Není tím dotčena ani dosavadní praxe, kdy orgány ČR jednají ve vícestranných formátech se všemi církvemi a náboženskými společnostmi (např. společné komise atd.).
• Závěrečná ujednání: Článek 14 uvádí, že případné spory o výklad nebo provádění této smlouvy budou řešeny diplomatickou cestou (přímým jednáním smluvních stran ccsh.cz】. Článek 15 umožňuje, aby smlouva byla měněna nebo doplňována pouze vzájemnou písemnou dohodou smluvních stra ccsh.cz】. Článek 16 obsahuje ustanovení o ratifikaci, vstupu v platnost a trvání smlouvy – smlouva podléhá ratifikaci obou stran, vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po výměně ratifikačních listin, sjednává se na dobu neurčitou a lze ji vypovědět s 6měsíční lhůto ccsh.cz】.

Objevené rozpory v ustanovení smlouvy

Shrňme si tedy základní rozpory, se kterými jsme se v této mezinárodní prezidenské smlouvě setkali:

Článek 4 – Zpovědní tajemství a právo obdobné zpovědnímu tajemství

1. „Česká republika uznává zpovědní tajemství.“
2. „Pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem.“

Tato ustanovení mohou vést k právní nejistotě, zejména pokud jde o rozsah a uplatnění zpovědního tajemství a jeho obdob. Je třeba si uvědomit, že usnesení není nikterak rámcově vymezeno s ohledem na Kanonické právo, které tato smlouva zavádí do našeho právního řádu, a proto hrozí riziko zneužití. Dále se zde zavádí termín „pastorační“ pracovníci, což není oficiální označení církevního pracovníka, ale obecné označení kohokoliv, kdo pracuje pro církev. Zde hrozí také veliké zneužití.

Článek 3 – Výhrada svědomí

„Česká republika zaručuje právo odmítnout vojenskou službu, jakož i právo odmítnout poskytnutí zdravotní služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání za podmínek stanovených zákonem.“

Formulace tohoto článku může být interpretována různě, což může vést k problémům při uplatňování výhrady svědomí v praxi. Tedy lékař bude mít právo odmítnout ošetřiení pacienta z náboženských důvodů, ikdyž je vázán lékařským slibem. Nebo dokonce nemocnice v podobě církevní právní osoby bude mít možnost zakázat z náboženských důvodů konkrétní lékařskou péči. Paradoxem je, že tuto formu „omezené“ péče bude hradit a podporovat stát. V praxi tedy může nastat situace, že tato „jiná“ forma služeb, která bude finančně podporovaná ze stran církve i státu, bude přímou konkurencí pro státní zdravotnictví, čímž bude státní nemocnicím ubírat paciennty i finance. Mohlo by tak doít k postupnému vytlačení stanndardních služeb státní zdravotní péče a nahrazení jinou či omezenější formou, která nevzešla z přirozeného českého prostředí a zvyklostí. A to stejné platí pro oblast školství, sociálních služeb a dalších oblastech.

Článek 6 – Církevní právnické osoby

„Katolická církev zřizuje podle svých vlastních předpisů právnické osoby za účelem organizace a vyznávání katolické víry a pro své působení zejména v oblastech školství a vzdělávání, zdravotnictví, sociální a charitativní péče. Takto zřízené právnické osoby po splnění zákonných podmínek získávají právní subjektivitu také ve smyslu právního řádu České republiky (dále jen ‚církevní právnické osoby‘). Církevní právnické osoby mají při své činnosti povinnost dbát právního řádu České republiky.“

Toto ustanovení umožňuje církvi zřizovat právnické osoby s právní subjektivitou, což může vést k nejasnostem ohledně jejich postavení a kontroly ze strany státu. Nikde se nezmiňují žádná pravidla o této formě podnikatelské identity, která navíc bude podléhat církevnímu Kanonickému právu.

⚠️ Shrnutí zmíněných rizik a obav

• Právní nejasnosti: Ustanovení o zpovědním tajemství a výhradě svědomí jsou formulována vágně, což může vést k různým výkladům a potenciálnímu zneužití.
• Nerovnost mezi církvemi: Smlouva poskytuje specifická práva katolické církvi, což může být vnímáno jako zvýhodnění jedné náboženské skupiny oproti ostatním, které se následně mohou domáhat svých vlastních smluv v prostoru ČR.
• Omezená kontrola státu: Zřízení církevních právnických osob podle vlastních předpisů církve může omezit schopnost státu dohlížet na jejich činnost, zejména v oblastech financí a zaměstnaneckých vztahů.
• Obtížnost změn: Jakákoli změna smlouvy vyžaduje souhlas obou stran, což může komplikovat její úpravu v reakci na měnící se společenské podmínky.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a rizika spojená s nejasnými formulacemi a potenciálním omezením státní kontroly doporučuji neuzavírat tuto smlouvu v její současné podobě.

Úplné znění smlouvy (český text)

Níže je úplné znění Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, jak byla podepsána v Praze dne 24. října 2024 (oficiální česká verzeccsh.czccsh.cz】:

Smlouva
mezi Českou republikou a Svatým stolcem
o některých právních otázkách

Česká republika a Svatý stolec (dále jen „smluvní strany“),

na základě staleté tradice vztahů mezi českým státem a katolickou církví a jsouce přesvědčeny o vzájemné prospěšnosti úpravy těchto vztahů;
vědomy si závazku katolické církve prosazovat obecné dobro, zejména chránit duchovní, lidské a kulturní hodnoty;
vedeny obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a zvláště těmi, které se týkají dodržování lidských práv a základních svobod;
zdůrazňujíce závazek katolické církve při podpoře a rozvoji ekumenického a mezináboženského dialogu;
odvolávajíce se – Česká republika na svůj ústavní pořádek a právní řád, podle něhož je založena na demokratických hodnotách a není vázána na žádnou výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání, a Svatý stolec na dokumenty Druhého vatikánského koncilu a na předpisy kanonického práva;
navazujíce na majetkové vyrovnání na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a na ujednání o úpravě vzájemných vztahů při péči o Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha;
vyjadřujíce současně svou společnou vůli k podpoře prospěšné spolupráce,

se dohodly takto:

Článek 1

1. Česká republika v souladu se svým právním řádem zaručuje všem osobám na svém území plné užívání svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje svobodu mít nebo přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby, jakož i svobodu projevovat individuálně nebo společně s jinými, veřejně i soukromě, své náboženství nebo víru bohoslužbou a zachováváním obřadů, prováděním náboženských úkonů, vyučováním a charitativní činnostccsh.cz】.
2. Svoboda projevovat své náboženství nebo víru nebude podléhat jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákonem a která představují opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti, zdraví a morálky nebo práv a svobod druhýcccsh.cz】.

Článek 2

1. Katolická církev v České republice požívá právní subjektivity v souladu s českým právním řádeccsh.cz】.
2. Svatý stolec zaručuje, že hranice arcidiecézí, archieparchií, diecézí, eparchií a exarchátů se sídlem v České republice budou respektovat státní hranice České republikccsh.cz】.
3. Katolická církev v České republice vykonává své poslání a spravuje své záležitosti podle svých vlastních předpisů, zejména ustavuje, mění nebo ruší své orgány a své vnitřní struktury; rovněž vybírá, jmenuje a odvolává své duchovní a další osoby přímo zapojené do pastorační činnosti *nezávisle na státních orgánechccsh.cz】.

Článek 3
Česká republika zaručuje právo odmítnout vojenskou službu, jakož i právo odmítnout poskytnutí zdravotní služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání *za podmínek stanovených zákonemccsh.cz】.

Článek 4

1. Česká republika uznává zpovědní tajemství.
2. Pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za *podmínek stanovených zákonemccsh.cz】.

Článek 5
Manželství uzavřená v katolické církvi, splňující podmínky pro uzavření manželství stanovené právním řádem České republiky, mají *stejnou platnost a stejné právní důsledky jako občanský sňatekccsh.cz】.

Článek 6
Katolická církev zřizuje podle svých vlastních předpisů právnické osoby za účelem organizace a vyznávání katolické víry a pro své působení zejména v oblastech školství a vzdělávání, zdravotnictví, sociální a charitativní péče. Takto zřízené právnické osoby po splnění zákonných podmínek získávají právní subjektivitu také ve smyslu právního řádu České republiky (dále jen „církevní právnické osoby“). Církevní právnické osoby mají při své činnosti povinnost dbát právního řádu České republikccsh.cz】.

Článek 7

1. Smluvní strany budou pokračovat ve spolupráci při ochraně a udržování kulturního dědictví, jež je nedílnou součástí světového kulturního bohatstvccsh.cz】.
2. Česká republika a katolická církev spolupracují při ochraně a udržování společného kulturního dědictví.
3. Příslušný církevní orgán ustanoví zvláštní komisi za účelem spolupráce s příslušnými orgány veřejné moci s cílem ochrany kulturních statků jak místního, tak celostátního významu, jakož i dokumentů archivních či historicky a umělecky cenných, uchovávaných v bohoslužebných a církevních objektech katolické církvccsh.cz】.
4. Církevní právnické osoby dají k dispozici a zpřístupní své kulturní dědictví za jimi stanovených podmínek všem, kdo je chtějí poznat a učinit z nich předmět studiccsh.cz】.
5. Církevní právnické osoby mají v oblasti péče o své kulturní statky včetně sbírek muzejní povahy a jednotlivých sbírkových předmětů, jakož i archiválií, právo na podporu z veřejných zdrojů za stejných podmínek jako ostatní vlastníci kulturních statků, jež jsou součástí kulturního dědictvccsh.cz】.

Článek 8

1. Osoby v zařízeních sociálních služeb mají právo přijímat duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církvccsh.cz】.
2. Církevní právnické osoby mohou poskytovat podle svých možností sociální, charitativní a humanitární pomoc v České republice a v zahraničí, a pokud to považují za vhodné, ve spolupráci s orgány veřejné moci a nevládními organizacemccsh.cz】.
3. Církevní právnické osoby věnující se charitativní činnosti se řídí vlastními statuty a jsou spravovány podle morálních zásad a předpisů katolické církvccsh.cz】.
4. Právnické osoby uvedené v odstavci 3 mají právo pobírat finanční prostředky na jimi poskytované sociální služby z veřejných rozpočtů za stejných podmínek jako jiná zařízení téhož nebo obdobného typccsh.cz】.
5. Další podmínky k usnadnění a zajištění duchovenské a pastorační péče v zařízeních poskytujících sociální služby mohou být stanoveny vzájemnou dohodou mezi příslušným církevním orgánem a příslušným zařízením sociální péče nebo příslušným orgánem veřejné mocccsh.cz】.

Článek 9

1. Osoby ve zdravotnických zařízeních mají právo přijímat duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církvccsh.cz】.
2. Církevní právnické osoby zřizují a spravují zdravotnická zařízení podle podmínek stanovených právním řádem České republiky a podle morálních zásad a předpisů katolické církvccsh.cz】.
3. Další podmínky k usnadnění a zajištění duchovenské a pastorační péče ve veřejných zdravotnických zařízeních mohou být stanoveny vzájemnou dohodou mezi příslušným církevním orgánem a příslušným zdravotnickým zařízením nebo příslušným orgánem veřejné mocccsh.cz】.

Článek 10

1. Osoby ve věznicích, vazebních věznicích a v dalších zařízeních obdobného charakteru mají právo přijímat duchovní a pastorační péči ze strany katolické církvccsh.cz】.
2. Církevní právnické osoby mohou v souladu s českým právním řádem působit při poskytování probačních, mediačních a obdobných služeb souvisejících s trestním řízením a výkonem trestu či opatřeních na to navazujícícccsh.cz】.
3. Další podmínky k usnadnění a zajištění duchovenské a pastorační péče v zařízeních uvedených v odstavci 1 mohou být stanoveny vzájemnou dohodou mezi příslušným církevním orgánem a příslušným orgánem České republikccsh.cz】.

Článek 11

1. Katolická církev zajišťuje duchovenskou a pastorační péči v rámci Duchovní služby Armády České republiky pro příslušníky ozbrojených sil, kteří o ni požádajccsh.cz】.
2. Bližší podmínky k usnadnění a zajištění duchovenské a pastorační péče pro příslušníky ozbrojených sil mohou být upraveny vzájemnou dohodou mezi příslušným církevním orgánem a příslušným orgánem České republikccsh.cz】.

Článek 12

1. Na základě požadavku příslušného orgánu bezpečnostního sboru může katolická církev zajišťovat duchovenskou a pastorační péči v rámci tohoto sborccsh.cz】.
2. Bližší podmínky k usnadnění a zajištění duchovenské a pastorační péče pro příslušníky bezpečnostního sboru mohou být upraveny vzájemnou dohodou mezi příslušným orgánem bezpečnostního sboru a příslušným církevním orgáneccsh.cz】.

Článek 13

1. V otázkách týkajících se celé katolické církve v České republice jedná s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady České republiky *Česká biskupská konferenceccsh.cz】. Tímto není dotčeno právo smluvních stran přímo jednat o těchto otázkách.
2. Česká biskupská konference se souhlasem Svatého stolce a příslušné orgány České republiky mohou uzavírat ujednání o otázkách uvedených v odstavci 1. Tím není dotčena stávající praxe sjednávání vícestranných ujednání mezi orgány České republiky a církvemi a náboženskými společnostmccsh.cz】.

Článek 14
Případné sporné otázky týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáním mezi smluvními stranami *diplomatickou cestouccsh.cz】.

Článek 15
Tato smlouva může být měněna a doplňována na základě vzájemné dohody smluvních stran. Změny a doplňky musí být provedeny písemnou formoccsh.cz】.

Článek 16

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci.
2. Tato smlouva *vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listinccsh.cz】.
3. Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může smlouvu písemně vypovědět. V tom případě skončí platnost smlouvy 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní stranccsh.cz】.

Dáno v Praze dne 24. října 2024, ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a italském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku ………………………………
Za Svatý stolec ………………………………

Podpisy smluvních stran: Za Českou republiku dohodu při podpisu zastupoval předseda vlády Petr Fiala, za Svatý stolec státní sekretář kardinál Pietro Parolimzv.gov.cz】.

Zdroj:

• Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách (oficiální text, Ministerstvo zahraničních věcí ČRccsh.czccsh.cz】.