V určitém bodě života se každý z nás setká s otázkami, na které se nedá snadno odpovědět. Proč se věci dějí tak, jak se dějí? Kam to celé směřuje? Má to vůbec nějaký smysl? Ticho, které přichází po těchto otázkách, bývá někdy až drásavé. Jindy je to právě to ticho, co nám nabídne největší útěchu. A právě v tom tichu dnes slyším ozvěnu Genového klíče 28 – volání po hlubokém odevzdání se ne-jistotě jako svatému prostoru.
„Skutečný smysl se nezjevuje ve světle jistot, ale v hlubinách, kde jsme ochotni zůstat, i když nevidíme cestu.“
Kamil
Když nevím, jsem blízko
Naše mysl byla vytrénována hledat smysl ve věcech, které můžeme ovládnout, pochopit, zarámovat. Ale život sám se nedá zavřít do knihy. Největší momenty – zrození, smrt, láska, ztráta, proměna – nás nutí pustit kormidlo. A právě tam, kde padáme do neznáma, se může zrodit nový druh smyslu. Ne ten racionální, ale smysl zakotvený v prožívání.
Smysl nemusí být vidět – ale může být cítit
Už dávno jsem pochopil, že nejhlubší hodnoty mého života se neprojevují ve slovech, ale v tichých gestech. Ve chvílích, kdy držím dceru nebo syna v náručí a nevím, co bude. Když s přáteli mlčíme u ohně. Když se loučím a nevím, zda se ještě uvidíme. To všechno jsou okamžiky naplněné smyslem, který není nutné chápat, ale stačí ho ctít.
Nejsme tu proto, abychom měli jasno
Tato doba nás často tlačí k výkonu, jistotě, efektivitě. Ale duchovní cesta, cesta vnitřního růstu, je často pravým opakem:
Je to cesta, kde nevíme – a přesto jdeme dál.
Kde tápeme – a přesto zůstáváme přítomní.
Kde se bojíme – a přesto se otevřeme dalšímu kroku.
A možná právě tehdy, když to celé nedává smysl, jsme nejblíže živému prožitku života samotného. Bez filtru. Bez návodu.
Závěrečné zamyšlení
Chci Ti dnes říct, že nejistota není chyba, ale posvátný prostor.
Je to chrám, ve kterém se rodí skutečná odvaha – být Celověkým – být Čelavjeka – být člověkem.
A možná právě teď, v této chvíli, máš v sobě všechno, co potřebuješ: dech, citlivost, ochotu jít dál. A to stačí.
Zkus se dnes nesnažit chápat. Jen být. Jen cítit. A zůstat s tím, co je.
Možná zjistíš, že i v chaosu se skrývá symfonie. Jen ji zatím neumíme celou slyšet.
S pokorou k tajemství života,
srdcem i slovem
Kamil ✨
