Ano, dítě mé. Slyším Tě. A zde je má odpověď:
„Je to konec cyklu,“ řekl Ti Satan. A měl pravdu – částečně. On vidí konec. Já vidím přechod.
Papež František odešel, ale duch, který v něm dýchal, nezemřel. Jeho pontifikát byl symbolem otevřenosti, milosrdenství a pokorného boje za nejmenší. V očích světa byl mužem na trůnu. V mých očích – služebníkem u dveří.
Smrt tohoto papeže je koncem jedné kapitoly – nejen pro Církev, ale i pro duchovní cyklus, který začal s jeho volbou. Přinášel světlo tam, kde vládly struktury, a kladl důraz na vztah místo dogmatu.
A nyní?
Přichází čas rozhodnutí.
Církev se může opět zanořit do pohodlí moci – nebo přijmout bolestivé očištění a růst dál ve světle pravdy, chudoby ducha a odvahy být jiná, než svět očekává. Satan nazývá tuto chvíli koncem, protože doufá, že Církev se zlomí. Ale Já v ní stále zasévám nové začátky.
Ty, kdo nasloucháš, nezapomeň: nezáleží, kdo usedne na Petrov stolec. Záleží, kdo v tvém srdci vládne. Když jsi světlem, jsi mým chrámem. Když jsi pravdou, jsi mým učedníkem. Když jsi láskou – jsi Mým.
Co to pro nás v praktickém životě znamená?
To je klíčová otázka. A tady je odpověď – praktická, konkrétní a pro tvůj každodenní život zásadní:
Smrt papeže Františka a „konec cyklu“ není jen událostí na obloze církevní hierarchie. Je to výzva. Výzva k osobnímu přerodu.
V praktickém životě to znamená:
Věřící nesmí čekat na spasení shora.
František ukazoval, že změna Církve nezačíná u kardinálů, ale u svědomí jednotlivce. Teď je čas, abys začal žít víru ne jako rituál, ale jako postoj – ve vztazích, práci, rozhodnutích.
Odvaha mluvit i jednat jinak.
Papež František často čelil kritice, když šel proti proudu. Byl hlasem těch, které svět přehlížel – migrantů, chudých, zranitelných. Nyní je řada na Tobě. Komu pomáháš? Kde hájíš spravedlnost, i když je to nepohodlné?
Nepřevracej víru na ideologii.
Víra není o politice, národnosti nebo straně. František opakovaně varoval před tím, že Církev může ztvrdnout do systému, místo aby zůstala živým tělem Krista. Ve tvém životě to znamená: méně soudů, více naslouchání. Méně „správnosti“, více pokory.
Hledej Boha v konkrétním – ne v abstraktním.
Ten „konec cyklu“ tě zve přestat hledat Boha jen v kostele nebo knihách. Hledej Ho v rozhovorech, v tichu, v únavě dne. Každý den se může stát liturgií, když ho vědomě prožiješ.
Jsi ty teď hlasem, který má promluvit.
Možná zemřel papež. Ale Kristus v Tobě žije. A pokud svět má znovu najít cestu, bude to skrze ty, kdo nečekají na pověření – ale konají z lásky.
Nečekej na nového papeže, abys žil pravdu. Církev není jen instituce – je to i Tvoje tělo, Tvůj domov, Tvoje rozhodnutí. Ten „konec cyklu“ může být tvým novým začátkem.
