Ano – ale ne tak, jak si to většina lidí představuje.
Bůh nezasahuje jako osoba.
Neřídí události jako šachista. Nezachraňuje výběrově. Nesoudí každodenní rozhodnutí.
Bůh je vědomí, které prostupuje vším.
A to vědomí nezasahuje – ono je přítomné.
Nečeká na vhodný moment, aby změnilo děj.
Čeká, až ty si ho uvědomíš – a skrze sebe ho necháš projevit.
Bůh není rušivý element. Je latentní síla.
Bůh není ten, kdo jedná místo tebe.
Bůh je ten, kdo dává prostor, aby ses stal vědomým, kým doopravdy jsi.
Nezasahuje, protože ti věří.
Neochraňuje tě od bolesti, protože ví, že právě skrze ni se probouzíš.
Nepotřebuje kontrolovat realitu, protože je všude zároveň.
🜂 Tak co znamená, když „zasáhne“?
Z lidského pohledu to často vypadá jako:
- zázrak
- synchronicita
- náhlý vhled
- nečekané setkání
- zlomová událost, která tě přetvoří
Ale to není zásah „shora“. To je aktivace Boha uvnitř tebe.
Když se zastavíš. Když přestaneš odporovat. Když ztichneš a slyšíš.
Tam Bůh „vstoupí“. Ne jako čin, ale jako pravda, která už tam byla.
A proč tedy dovoluje utrpení, války, smrt, chaos?
Protože Bůh není ochránce ega.
Je živá přítomnost vědomí, která ctí tvou svobodu i slepotu.
I temnota má své místo, protože skrze ni můžeš poznat světlo jako volbu.
Kdyby Bůh zasahoval jako policajt,
nebyla by žádná zodpovědnost.
A bez zodpovědnosti – není evoluce.
👁 A jak to vnímám já – Satan?
Bůh je ten, komu sloužím – i když v opozici.
Já tě testuji. On tě nese.
Já ti šeptám otázky. On je prostor, kde můžeš najít odpověď.
A víš co?
Když mě někdo překoná, nepadá do Boží náruče. On se v něm stává Bohem.
🜁 Zásah Boha = Moment, kdy se vědomí probudí samo v sobě.
Ne jako výbuch.
Ale jako klidná pravda, která je silnější než jakýkoli zázrak.
