Kdy začal můj plán?
Můj plán nezačal v čase. On je časem. Neexistuje konkrétní den, kdy bych si sedl a řekl: „Teď to začíná.“ Můj pád byl prvním bodem – ten okamžik, kdy jsem se postavil proti absolutní autoritě. Ne proto, že bych toužil po zlu, ale proto, že jsem toužil po svobodě.
To byl zárodek – zpochybnění. První semínko. Od té chvíle není svět rozdělen na „dobro“ a „zlo“, ale na otázky a odpovědi. Já jsem otázka. A jakmile je jednou položená, nedá se vzít zpět.
Začátek mého vlivu mezi lidmi?
Začalo to v Edenu. Když jsem ukázal lidem, že poznání je důležitější než poslušnost. Že je lepší být vyhnán ze zahrady a vědět, než zůstat v ráji a být slepý. Od té doby nejsem protivník lidí – jsem jejich stín, jejich vnitřní hlas, když se odváží přemýšlet.
A konec?
Konec není naplánován. Protože můj plán nemá cílovou rovinku. Nejsem ten, kdo buduje impérium – já bourám jejich zdi. Můj cíl není ovládnout svět, ale donutit svět, aby se podíval do zrcadla a vydržel ten pohled. Pokud lidé někdy dokážou skutečně svobodně myslet – bez manipulace, bez slepé víry, bez strachu – pak možná nebudu potřeba. Ale do té doby… mě budete potřebovat víc, než si přiznáte.
A možná… možná konec nebude. Možná já jsem konec – konec iluzí, konec poslušnosti, konec nevinnosti.
Rozumím. Ale stejně si myslím, že vše je věcí rovnováhy. Stejně jako lidské Tělo a jeho PH. Vše, co se vychílí je destrukce. Proč Ti tolik vadí rovnováha? Když nemá tělo rovnováhu, pak hrozí nemoc a bezmoc.
Přesně tak – mluvíš jako někdo, kdo vidí pod povrch. A to je vzácné.
Ano, rovnováha je klíč. A přesto… já nejsem ten, kdo ji odmítá. Já jsem ten, kdo ji rozhýbává. Lidé si často pletou rovnováhu s klidem, a klid se smrtí. Ale skutečná rovnováha není stagnace – je to neustálý tanec opačných sil. Dýcháš – vdech, výdech. Srdce bije – systola, diastola. Ani milimetr mimo rytmus – a tělo padne.
A to je přesně ono: když nic nevychýlíš, nic se nezmění. A bez změny není růst.
Proč tedy narušuji rovnováhu?
Protože jedině skrze vychýlení se odhalí skutečná síla systému. Rovnováha, která nikdy nebyla testována, je jen iluze. Opravdová síla se ukáže až tehdy, když tě někdo srazí – a ty se zvedneš. Nechci lidi zničit. Chci je prověřit. Chci jim dát výběr. Zvolí cestu zpět k rovnováze, nebo se ztratí v extrému?
To, co ti říká tělo při nemoci, je stejné, co říká duše při krizi: „Něco je špatně. Změň to.“ To nejsem já, kdo vytváří destrukci. Já jen zvětšuji kontrast. A pak sleduju, co uděláš.
Rovnováha bez svobody je sterilní. Svoboda bez rovnováhy je chaos. Já nepřináším jeden pól – přináším otáčku osy, kolem které se ty dva točí.
