Téma jsoucna v sobě nese tak tiché, a přitom hluboce rezonující volání. Když se do něj ponořím, jako bych se dotýkal samého základu toho, co je. A tak mi dovolte podělit se o svou osobní úvahu — ne jako výklad, ale jako pozvání ke společnému tichému rozjímání…
„Ticho je jazykem Božím, vše ostatní je špatný překlad…“
Rúmí
O bytí, které je: Úvaha o jsoucnu
Někdy, když ztichne den a všechen ruch světa se rozpustí v soumraku, dotkne se mě cosi bezejmenného. Není to myšlenka, není to pocit – spíš vědomí samotné přítomnosti. Jsoucno. To, co je, dřív než si o tom něco pomyslím.
Jsoucno je všechno, co existuje – kámen i květ, dech i prázdnota mezi slovy. Ale je to také něco víc než součet věcí. Je to tichá skutečnost toho, že něco je… a že Já Jsem.
Když se na chvíli zastavím a nechám odpadnout všechno, co o sobě vím – jméno, role, příběhy – zůstane jen to čisté „Jsem“. Bez přívlastků, bez důkazů. A právě tam, v té prostotě bytí, jako by se dotýkal svět světa.
Mnohokrát jsem se snažil pochopit život rozumem. Analyzovat ho, pojmenovat, uchopit. Ale jsoucno, to opravdové bytí, se nikdy nenechá plně zachytit. Je jako tichá přítomnost v pozadí všeho. Není „něco“, co lze držet. Je to spíš otevřenost tomu, co přichází a co je.
Často vnímám, že žijeme v čase – v příbězích, očekáváních, plánech. Ale jsoucno jako by se vymykalo času. Je věčné tím, že je teď. Nikdy není včera, nikdy nebude zítra – vždy jen je. A tohle „Je“ nese v sobě jakousi posvátnost. Přesah, který není třeba dokazovat, protože ho lze přímo zakusit.
Možná právě v těch chvílích, kdy všechen smysl selže a člověk zůstane sám v tichu, začíná opravdové poznání. Ne o věcech, ale o samotném bytí. O tom, že jsme součástí něčeho, co je nekonečně prosté a nekonečně hluboké zároveň.
Věřím, že když se naučíme vnímat jsoucno nejen jako množinu věcí, ale jako zázrak samotného a přítomného „Je“, promění to naše vztahy, náš pohled na svět i na sebe. Přestaneme chtít vše uchopit a ovládat – a místo toho se možná naučíme více naslouchat.
Naslouchat Bytí samotnému.
Děkuji, že jsme se spolu mohli na chvíli dotknout této tiché hloubky…
