Rozhovor s Emilem Pálešem na téma „Přemýšlím o nenásilné revoluci“ otevírá hlubokou reflexi o stavu současné společnosti, která se podle něj nachází v krizi komunikace a hodnot. Páleš upozorňuje, že bez skutečného dialogu se společnost posouvá směrem k manipulaci a násilí – a právě proto volá po nenásilné revoluci vědomí, která začíná uvnitř jednotlivce. V rozhovoru rozebírá roli cenzury, vliv ekonomiky na kulturu a potřebu nového společenského paradigmatu postaveného na pravdivosti, odvaze a otevřenosti k druhým.
„Dialog je protikladem monologu. Bez něj zbývá jen manipulace nebo násilí.“
Emil Páleš
Monology moci vs. síla dialogu
Moderní společnost čelí neustálému napětí – mezi mocí a občanem, mezi mainstreamem a alternativou, mezi ekonomickým diktátem a kulturním hlasem. Emil Páleš upozorňuje, že současný veřejný prostor je zahlcen monology: politici mluví, média vysílají, algoritmy tlačí. Ale chybí skutečný dialog – vzájemné naslouchání a hledání pravdy.
Proč ekonomika válcuje všechno ostatní
Jedním z klíčových témat rozhovoru je vliv ekonomiky na všechny oblasti života. Podle Páleše dnes tržní logika prorůstá i do oblastí, kde by rozhodovat neměla: do školství, kultury, zdravotnictví, dokonce i duchovna. Společnost, která vše přepočítává na zisk, ztrácí hodnoty – a tím i svou duši.
Vize nové společnosti
Emil Páleš se opírá o svou dlouholetou práci v oblasti sofiologie – filozofie, která propojuje rozum, intuici i duchovní zjevení. Jeho cílem není jen kritizovat, ale nabídnout pozitivní alternativu:
- společnost založenou na hodnotách,
- kulturu pravdivého dialogu,
- decentralizované struktury moci,
- a vnitřní proměnu člověka.
Cenzura není řešením
Jedním z varování Páleše je rostoucí cenzura, která se objevuje i v demokratických státech pod záminkou „ochrany před dezinformacemi“. Pokud ale umlčíme druhou stranu, ztrácíme možnost růstu. Nenásilná revoluce proto musí chránit prostor pro myšlenkovou pluralitu.
Revoluce bez zbraní
Páleš připomíná, že nenásilná revoluce není slabá – naopak. Je náročnější, protože vyžaduje změnu především uvnitř nás samých. Vyžaduje odvahu naslouchat, odpouštět, hledat společnou řeč. Ale právě tato cesta vede k trvalé transformaci společnosti.