Každý z nás je starostou vlastního vnitřního města. Objevte příměrnou cestu k pochopení práce s vlastním stínem a proměně svých nevyřešených příběhů v poklady vnitřní svobody.
„Stíny nejsou našimi nepřáteli. Jsou to zapomenuté části nás samých, které čekají, až je propustíme…“
Kamil
Více článků
Každý z nás je starostou jednoho města.
Toto město je uzavřeno v průzračné bublině a žije svým vlastním, bohatým životem.
Je v něm rušno i ticho, radost i starosti.
Může být velké jako metropole, nebo malebné jako vesnička.
Je takové, jaká je naše duše.
Jako starosta mám za úkol toto město spravovat.
Pomáhají mi při tom tři věrní rádci:
- Investor – přináší světlo, naději a podporu růstu. Věří mi, podporuje mé sny a plány. Nikdy mě jako přítel neopouští a je mnohými milován.
- Kontrolor – dohlíží na výsledky mé práce. Je přísný, nelítostný a důsledný. Neúnavně upozorňuje na chyby, na nedořešené situace – a nejen to: intenzivně na mě tlačí, abych se k nim vrátil, abych je nezametl pod koberec. Neustále mi připomíná, že bubliny ve vzduchu stále existují a že jejich stín dopadá na život města. Není moc oblíbený. Spíše nenáviděný.
- Dozorce – představuje rozum. Sleduje, zaznamenává a dohlíží, aby se má rozhodnutí plnila. Proto se cítí velmi důležitý a nepostradatelný. To je také důvod, proč často jedná sám za sebe, jako by byl na mém místě.
Každé rozhodnutí, které jako starosta učiním – nebo naopak odmítnu učinit –, ovlivňuje život ve městě.
Když se objeví situace, problém nebo emoce, které se mi nechce řešit – ať už ze strachu, únavy, nebo pohodlnosti –, Dozorce vykročí. Vezme tuto nezpracovanou situaci, uzavře ji do malé bubliny a vypustí ji do nebe.
Tak se rodí stín.
Tyto malé bubliny plné odložených příběhů se postupně hromadí nad městem.
Z dálky vypadají neškodně – jako mráčky.
Ale čím více jich je, tím více ovlivňují podnebí města: někdy zatemní slunce, někdy spustí nečekanou bouři.
Kontrolor pak nepřestává upozorňovat, že něco není v pořádku.
Možná to dělá jemným šeptáním v noci, možná to projeví v podobě únavy, vnitřního napětí nebo nečekaných výbuchů emocí.
Jeho tlak je hlasem, který nás volá zpátky – ke znovunavázání spojení s tím, co jsme kdysi odložili.
Práce se stíny je tedy cesta starosty, který si všimne, že nad městem přibylo bublin.
A rozhodne se jednu po druhé stahovat zpět dolů – otevírat je, nahlížet do nich, chápat je a laskavě je integrovat zpět do života města.
Je to cesta odvahy.
Cesta obnovy rovnováhy mezi světlem, temnotou a řádem.
Cesta, na které se učíme být skutečnými správci svého vnitřního světa.
