Když se rozezní první tóny české hymny, něco v nás ztichne. Možná je to paměť krajiny, možná vzpomínka předků, a možná jen obyčejná lidská touha po domově. Ne po místě na mapě, ale po prostoru, kde se můžeme nadechnout, být přijímáni a slyšet sami sebe. A právě tato tichá nitka se vine příběhem naší hymny – písně, která je více modlitbou než státním symbolem.
„Domov je tam, kde člověk slyší hlas srdce a nebojí se mu naslouchat.“
anonymní (lze uvést jako „lidová moudrost“ nebo vlastní citaci, pokud chceš*)
Více článků
Zrození z obyčejného příběhu
Rok 1834. Praha voní divadlem, poezií a národními touhami. V jednom z pražských divadel se připravuje hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, nenápadná veselohra, kterou napsal Josef Kajetán Tyl – muž, jenž měl pro slova cit jako málokdo. Hudbu složil František Škroup, kapelník a skladatel, který dal Tylovu textu melodii tak prostou a přirozenou, že zněla, jako by tu byla odjakživa.
Píseň Kde domov můj se tehdy hrála jen jako jedna z písní v představení. Nikdo netušil, že se dotkla něčeho hlubšího. Že pojmenovala touhu, kterou cítili mnozí: touhu po zemi, která je víc než území – je stavem duše.
Slova, která voní krajinou
„Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách…“
Ta slova nezní jako bojovná výzva ani jako okázalá sláva. Jsou něžná, blízká. Malují obraz domova jako krajinu klidu, kde příroda zpívá a člověk naslouchá.
Tohle je možná nejsilnější poselství naší hymny: domov není v moci, ale v kráse. Není v hranicích, ale v harmonii. A právě proto se stala hymnou – protože neburcovala, ale ukazovala. Jako světýlko v mlze.
Zapomenutý celek – čtyři sloky, čtyři tváře domova
Ačkoli v národní hymně dnes zaznívá pouze první sloka, původní píseň Kde domov můj měla sloky čtyři – a každá z nich jako by držela zrcadlo jiné dimenzi domova. Když je čteme všechny pohromadě, otevírá se před námi hlubší porozumění tomu, co Josef Kajetán Tyl skrze píseň sdílel:
1. sloka – Krása krajiny
Kde domov můj, kde domov můj,
Voda hučí po lučinách,
Bory šumí po skalinách,
V sadě skví se jara květ,
Zemský ráj to na pohled –
A to je ta krásná země,
Země česká, domov můj…
➡ Domov jako krajina, která dýchá krásou. Spojení s přírodou jako základem vnitřního klidu a harmonie.
2. sloka – Paměť předků a duchovní kořeny
Kde domov můj, kde domov můj,
V zemi, kde náš kníže svatý,
Vírou v Krista v duši vzňatý,
Krev svou v oběť za vlast lil,
Český národ vykoupil –
V zemi slavné, otcům drahé,
V české zemi, domov můj…
➡ Domov jako posvátný prostor, kde se víra, oběť a národní identita proplétají do příběhu, který nás přesahuje.
3. sloka – Povaha a duch národa
Kde domov můj, kde domov můj,
V kraji znáš-li bohumilém,
Duše útle v těle čilém,
Mysl jasnou, vznik a zdar,
A tu sílu vzdoru zmar –
To jest Čechů slavné plémě,
Mezi Čechy domov můj…
➡ Domov jako společenství lidí s jemností, duchem a silou. Vnitřní kvality jako základ hrdosti i sounáležitosti.
4. sloka – Modlitba za ochranu
Kde domov můj, kde domov můj,
Bože velký Hospodine,
Ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
Věčný Bože, při něm stůj –
Světovládný Hospodine,
Chraň vždy český domov můj…
➡ Domov jako duchovní prosba. Vědomí, že nad námi bdí vyšší síla, kterou prosíme o vedení a požehnání.
Dohromady tvoří tyto sloky celistvý obraz domova jako místa, vztahu, příběhu i víry. A i když dnes oficiálně zaznívá jen ta první, celá píseň zůstává hlubokou výpovědí o tom, jaké ideály a hodnoty byly – a stále mohou být – základem našeho společného života.
Oficiální verze české státní hymny ke stažení. (zdroj: Stránky ministersta zahraničí ČR)
Hymna jako duchovní kotva
Od té doby se píseň Kde domov můj stala tichým svědkem všech našich dějin. Zněla v časech radosti i zkoušek. Doprovázela vojáky, slavila vítězství sportovců, i se tiše hrála na pohřbech těch, kdo milovali tuto zemi.
Ale možná je ještě něčím víc. Možná je vnitřní písní, kterou můžeme zpívat i ve chvílích, kdy nevíme, kam patříme. Připomíná nám, že skutečný domov nezačíná u dveří, ale uvnitř nás – tam, kde jsme pravdiví, zakotvení a v pokoji.
Kam dnes míří naše otázka?
Dnes, skoro dvě stě let od jejího vzniku, se otázka Kde domov můj? stává opět aktuální. Ve světě plném pohybu, změn a nejistot hledáme své místo – ve světě i sami v sobě.
A možná právě proto zní hymna stále živě. Protože nás nenutí odpovědět, ale zve k hledání. A v tom hledání se rodí něco krásného – vědomí, že domov není něco, co najdeme, ale co tvoříme. Každým slovem, skutkem, i tichým nasloucháním.
Alternativní verze písně
Zde, na tomto odkazu, vám přinášíme alternativní píseň a komentář k této písni Kde domov můj jako hluboké zamyšlení nad tím, co pro nás znamená domov, identita a duchovní kořeny. Domov není jen místo – je to stav vědomí, který si neseme uvnitř.
Kde domov můj – píseň, která otevírá srdce národu (MP3)
Zdroje: Historie české hymny
