První díl série sleduje příběh tříčlenné rodiny z pražských Modřan, rozšířené o tři děti ve věku 3, 12 a 14 let, která se rozhodla připravit na možné krizové situace. Ať už jde o technické havárie, přírodní katastrofy či válečný konflikt, jejich cílem je chránit sebe i děti před náhlými a nepředvídatelnými výzvami. Základem jejich přístupu je vypracování jednoduchého rodinného krizového plánu, pořízení základních zásob a osvojení klíčových dovedností – od první pomoci až po zajištění pitné vody či potravin. Tento přístup jim dává větší jistotu a klid pro případ, že by se společenské poměry rychle zhoršily a ohrozily bezpečí jejich domova.
„Vše co se stalo v minulosti se může znovu opakovat…“
Stará lidová moudrost
Sluneční paprsky pronikaly skrze záclony a otec – povoláním programátor, kterému už léta chyběl jakýkoli kontakt s reálnými krizovými situacemi – se probudil do dalšího obyčejného rána. V hlavě mu však rezonovala nedávná návštěva u jeho starého otce na venkově. Ten mu při hořkém čaji a vzpomínkách na dobu 20. století kladl na srdce, aby nepodceňoval možnost válečného konfliktu nebo jiné mimořádné krize.
„Nikdy nevíš, co se může stát. Já to zažil, když jsem byl ještě chlapec. Člověk si myslí, že válka je někde daleko a nás se netýká – a pak se najednou objeví za humny,“ pronesl starý muž hlasem, který nesl stopy dávných obav bývalé zkušenosti.
Tyto slova na otce silně zapůsobila. V Praze-Modřanech, v panelákovém sídlišti, si s manželkou a dětmi žil svým usedlým tempem: domov, práce, škola, někdy odpolední procházka k Vltavě. Když se však později v noci díval do stropu, cítil lehkou úzkost: „Co když se vážně něco stane? Dokázal bych ochránit svou rodinu?“
PRVNÍ KROKY K PREVENCI
Jakmile se oblékl a chystal do práce, rozhodl se, že bude jednat. Neplánoval hned stavět protiletecký bunkr či vykupovat všechny trvanlivé potraviny v supermarketu. Začal od nejjednodušších věcí:
- Rodinná diskuze
Přistoupil k manželce, která měla právě o pauze v kanceláři trochu klidu, a přes telefon jí řekl, co ho poslední dny trápí. Ta chvilku váhala, myslela si, že manžel možná bere slova dědečka příliš vážně, ale nakonec si nechala vše vysvětlit.
„Víš co? V práci už jsem párkrát slyšela o možných krizových školeních pro zaměstnance. Zkusím něco zjistit a zítra si k tomu večer sedneme,“ navrhla. - Mapování možností
Ještě během dne otec rychle na internetu vyhledal, jaké jsou oficiální informace o tom, jak se připravit na nouzové situace. Narazil na stránky Ministerstva vnitra a doporučení Českého červeného kříže. Když si pak doma pročetl základní příručky, zjistil, že postup zdaleka není tak složitý, jak se bál: začíná se zcela prostou věcí – plánováním. - Plán úkrytu a základních zásob
Protože žili v panelovém domě, bylo jim jasné, že skutečný atomový kryt k dispozici nemají. Nicméně zjistili, že v jejich lokalitě býval kdysi kryt civilní ochrany, který je teď sice zčásti nepřístupný, ale mohl by v nouzi posloužit jako improvizovaný úkryt. Otec se rozhodl zjistit, kde přesně leží, jak se k němu dostat a co v něm případně chybí. Stejně tak zvažovali, jak si vytvořit malé domácí zásoby: trochu balené vody, několik plechovek a konzerv navíc, základní léky, které by rodině přišly vhod i bez ohledu na krizi. - Rozhovor s dětmi
V rodině bylo dětí více: tříletá holčička, pak 12letá slečna a 14letý syn. Otec věděl, že bude potřeba každý krok vysvětlovat přiměřeně věku a schopnostem. Tříleté dítě potřebuje hlavně klid a jistotu, starší děti už mohou drobně pomáhat – třeba když budou spolu hledat cestu, kudy by se dalo v případě nouze dostat k babičce na venkov. Jak fungovat a pžemýšlet, když nebude fungovat žádný chytrý mobil ani nic podobného. - Kontakt s prarodiči
Otec také zavolal svému otci, aby mu sdělil, že jeho slova bere vážně: „Dědo, zamysleli jsme se a začínáme plánovat. Můžeš mi, prosím, poslat seznam věcí, které sis pamatoval z té doby, kdy jste utíkali?“
Dědeček mu slíbil, že mu pošle pár poznámek.
Když ten den skončil, otec i matka si mohli odškrtnout pár prvních kroků, které ještě nic nestály a pomohly jim cítit se bezpečněji. Zatím to nebyla velká „převratná“ opatření, ale v hlavě se jim pomalu začal rýsovat jasnější plán: „Stačí se držet základů. Mít jasno, co dělat a jak chránit děti. Naučit se to postupně.“
Sebekoučovací otázky k prvnímu dílu (Rozhodnutí začít s krizovou přípravou)
1️⃣ Jaká rizika mohou ohrozit mě a mou rodinu v místě, kde žiji?
2️⃣ Jsem v tuto chvíli připraven/a na krizovou situaci, nebo bych byl/a zcela zaskočen/a?
3️⃣ Co bych udělal/a, kdyby zítra došlo k náhlé krizi, například k výpadku elektřiny, zásobování nebo k evakuaci?
4️⃣ Jaké základní zásoby bych měl/a mít doma, abych mohl/a přečkat první dny krize?
5️⃣ Kde bych se mohl/a v případě nouze ukrýt, pokud bych musel/a opustit svůj domov?
6️⃣ Mám jasný plán, jak bych kontaktoval/a své blízké, pokud by přestaly fungovat mobilní sítě?
7️⃣ Jaké dovednosti mi chybí pro krizové situace? (První pomoc, orientace v terénu, práce s rádiem, atd.)
8️⃣ Kdo z mé rodiny nebo přátel by mi mohl pomoci, a komu bych mohl/a pomoci já?
9️⃣ Jak mohu zapojit svou rodinu do příprav, aniž bych vyvolal/a zbytečný strach?
🔟 Jaké první kroky mohu udělat už dnes, abych zvýšil/a naši šanci na zvládnutí situace v případě krize?
🚀 Začátek krizové připravenosti začíná uvědoměním. Jaké první kroky podniknete?
CO DÁL?
V následujících krocích bude rodina pokračovat s konkrétní přípravou nouzového plánu: postupně si rozdělí úkoly, zkompletují evakuační zavazadla a naučí se základní dovednosti, které jim pomohou čelit nejhorším scénářům – ať už je to náhlá evakuace, přerušení dodávek vody či elektřiny nebo dokonce nebezpečí ozbrojeného konfliktu.
