Svět za zrcadlem – MOJEsebepoznani.cz

Co odhaluje spor o Pfizer, ztracené zprávy a digitální budoucnost Evropy?

Tým redakce MOJEsebepoznání — Wed, 23 Sep 2026 11:24:52 +0000

Příběh Frédérica Baldana začíná jako spor o transparentnost jednoho mimořádného nákupu. V jeho podání však postupně přerůstá v obžalobu způsobu, jakým fungují evropské instituce. Bývalý lobbista, který se pohyboval v bruselském prostředí, v rozsáhlém rozhovoru popisuje své právní střety související s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, farmaceutickou společností Pfizer a smlouvami na vakcíny proti covidu-19. Poté jde mnohem dál: hovoří o lobbingu, bankách, digitalizaci společnosti a podle něj rostoucí koncentraci moci v Evropské unii.

„Nejdůležitější otázkou není, zda Frédéric Baldan ve všem má pravdu. Otázkou je, co by pro Českou republiku znamenalo, kdyby měl pravdu alespoň v části svého svědectví o fungování evropské moci.“
zamyšlení redakce

Výpověď člověka zevnitř otevírá nepříjemnou otázku: Co když problémem není jedna kauza, ale způsob, jakým se v Evropě přesouvá moc?

Rozhovor s Frédéricem Baldanem lze poslouchat několika způsoby. Jako příběh člověka, který se dostal do konfliktu s evropskými institucemi. Jako obžalobu způsobu, jakým Evropská komise nakládala s transparentností během pandemie. Jako kritiku lobbyingu. Nebo jako velmi ostré varování před digitalizací a centralizací Evropské unie.

Nejzajímavější je však ještě jiný pohled. Baldan není pouze komentátor stojící mimo systém. V minulosti se profesionálně pohyboval v bruselském lobbyingovém prostředí a zabýval se vztahy mezi Evropou a Čínou. Tvrdí tedy, že některé mechanismy, před nimiž dnes varuje, pozoroval zevnitř. To samozřejmě neznamená, že jeho závěry jsou automaticky pravdivé.

Jeho nejzávažnější obvinění musí být dokazována stejně přísně jako obvinění kohokoli jiného. Jenže výpověď člověka, který systém osobně poznal a následně se s ním dostal do právního konfliktu, nelze odbýt pouze proto, že jeho závěry jsou nepříjemné. Je třeba položit jinou otázku: Co když má alespoň v části své diagnózy pravdu? A především: Co by to znamenalo pro Českou republiku?

Nejdůležitější téma rozhovoru možná vůbec není Pfizer

Na povrchu je ústředním tématem Baldanova příběhu kauza komunikace Ursuly von der Leyenové s generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou. Během pandemie probíhala jednání o obrovských dodávkách vakcín. Předsedkyně Evropské komise s Bourlou komunikovala prostřednictvím textových zpráv a následně vznikl spor o přístup k této komunikaci.

Baldan na tomto příběhu staví podstatnou část své kritiky. Ale možná je důležitější něco jiného. Představme si, že na chvíli úplně odložíme otázku, zda Baldanova podezření z korupce obstojí. Zůstává principiální otázka: Jakou možnost kontroly má občan, pokud se zásadní rozhodování odehrává prostřednictvím komunikace, kterou později nelze veřejně přezkoumat?

To není otázka pouze pro Brusel. Je to otázka také pro Prahu. Česká republika předala část rozhodovacích pravomocí evropské úrovni. To je součást našeho členství v EU. Čím významnější jsou však rozhodnutí přijímaná na této úrovni, tím důležitější je možnost zjistit, kdo rozhodnutí připravoval, s kým komunikoval, na základě jakých podkladů a v čím zájmu jednal. Pokud tato kontrola nefunguje, problém není jen „evropský“. Důsledky evropských rozhodnutí dopadají přímo na české občany.

Baldan popisuje svět, který běžný občan nevidí

Jednou z nejpozoruhodnějších částí rozhovoru není covid ani Pfizer. Je jí Baldanův popis bruselského lobbyingu. Jeho zkušenost lze shrnout jednoduše: Vliv nezačíná hlasováním. Vliv začíná přístupem.

Kdo se dostane na správnou konferenci?

Kdo zná úředníka připravujícího legislativu?

Kdo může zavolat člověku z kabinetu eurokomisaře?

Kdo má prostředky zaměstnat profesionální právníky, analytiky a lobbisty?

A kdo dokáže sledovat legislativní proces několik let předtím, než se o výsledném nařízení dozví běžný občan?

Baldan popisuje Brusel jako prostředí, kde profesionální sítě vytvářejí úplně jinou úroveň přístupu k politické moci, než jakou má běžný Evropan. Pokud je tato diagnóza alespoň částečně správná, pro Českou republiku z ní plyne zásadní problém. Malá nebo středně velká česká firma nemá stejné možnosti jako nadnárodní korporace. Český živnostník nemá v Bruselu tým právníků. Rodina vlastnící dům na Vysočině nemá profesionálního lobbistu. Český občan zpravidla nezačne sledovat evropský legislativní návrh tři roky před jeho účinností. Jeho důsledky pozná často až tehdy, když se promítnou do českého zákona, ceny služby, podnikatelské povinnosti nebo jednání úřadu. A právě zde vzniká demokratická asymetrie.

Ti, kteří mají největší kapacitu ovlivňovat vznik pravidel, nemusí být totožní s těmi, kteří následně nesou jejich náklady.

Co když se demokracie neposouvá diktaturou, ale vzdáleností?

Baldan používá velmi silná slova. Hovoří o diktatuře, ztrátě svobody a systému, který se podle něj stále více podobá mechanismům známým z Číny. Takové srovnání vyžaduje velkou opatrnost. Evropská unie není Čína. Členské státy EU mají pluralitní politické systémy, volby, soudy, opoziční strany a rozsáhlá základní práva. Baldanova výpověď však otevírá subtilnější problém. Demokratický deficit nemusí vzniknout pouze zrušením voleb.

Může vznikat také rostoucí vzdáleností mezi člověkem, který nese důsledky rozhodnutí, a institucí, která pravidlo vytváří. Český občan může odvolat českou vládu ve volbách.

Mnohem obtížnější je však zjistit, kdo konkrétně nese politickou odpovědnost za technické evropské pravidlo, které vznikalo několik let mezi Evropskou komisí, pracovními skupinami, členskými státy, Evropským parlamentem, odbornými organizacemi a lobbyingovými strukturami. Právě tato rozptýlená odpovědnost může být problémem sama o sobě. Každý se na rozhodnutí podílel. A proto nakonec nemusí být jasné, kdo za něj skutečně odpovídá.

Česká republika jako vykonavatel rozhodnutí, která sama nevytvořila?

Baldan v rozhovoru opakovaně tvrdí, že národní parlamenty mají menší skutečnou moc, než si občané myslí. Ikdyž v současnosti si Česká vláda a Parlament si zachovávají rozsáhlé pravomoci a česká vláda se prostřednictvím Rady EU podílí také na evropském rozhodování, Baldan rozporuje skutečné uplatňování moci Evropské komise.

Jeho argument vede k legitimní otázce. Kolik politických rozhodnutí, která Češi považují za česká, ve skutečnosti vzniklo o několik úrovní výše? Občan pak může nadávat českému ministrovi za pravidlo, jehož základ vznikl v evropské legislativě. Český ministr může odpovědět, že pouze plní evropské závazky. Evropská instituce zase může říci, že pravidlo schválily členské státy. A odpovědnost se začne pohybovat v kruhu.

Pro demokratický systém je přitom zásadní jednoduchá věc: Občan musí být schopen zjistit, kdo rozhodl. Jinak postupně ztrácí schopnost moc prostřednictvím voleb kontrolovat.

Covid jako zkouška infrastruktury

Baldan věnuje značnou část rozhovoru období pandemie. Jeho medicínská tvrzení je nutné posuzovat odděleně a podle medicínských důkazů. Politická otázka, kterou otevírá, je však širší.

Pandemie ukázala, že během krizové situace lze během krátké doby vytvořit rozsáhlou digitální infrastrukturu schopnou ověřovat určitou vlastnost občana a na základě výsledku ovlivnit jeho přístup k některým aktivitám. V případě covidu šlo o zdravotní status a certifikáty.

Baldan se ptá: Co když se jednou podobný technologický princip použije k jinému účelu? To je mnohem důležitější otázka než spor o jednu aplikaci. Technologie sama totiž není demokratická ani autoritářská. Rozhodující je, kdo ji ovládá, jaká data propojuje, za jakých podmínek ji lze použít a zda občan může její použití odmítnout.

Digitální identita: pohodlí, nebo budoucí infrastruktura moci?

Právě zde se Baldanova zkušenost s Čínou dostává do centra rozhovoru. Hovoří o evropské digitální identitě, elektronických podpisech, elektronickém doručování, elektronické fakturaci a digitálních platbách. Každý z těchto nástrojů má sám o sobě praktické využití. Digitální identita může zjednodušit komunikaci s úřady. Elektronická fakturace může snížit administrativu. Digitální podpis může občanovi ušetřit cestu na úřad. Problém podle Baldana nevzniká existencí jednotlivých nástrojů. Vzniká jejich propojením.

Představme si hypotetickou situaci, kdy je prostřednictvím jedné digitální identity propojena identifikace občana, komunikace se státem, zdravotní údaje, některé finanční služby, elektronické dokumenty a další veřejné systémy. Technologicky vzniká mimořádně mocná infrastruktura. To znamená, že otázka ochranných pojistek přestává být akademickou debatou.

Co by to znamenalo pro Čecha?

Pro Českou republiku by zásadní otázka neměla znít:

„Věříme Evropské unii?“

Stejně tak by neměla znít:

„Nevěříme Evropské unii?“

Instituce se nemají stavět na důvěře v konkrétní lidi. Mají být stavěny tak, aby odolaly i člověku, kterému důvěřovat nelze. Proto by správná otázka měla znít:

Jaké technické a právní pojistky zabrání tomu, aby dnešní pohodlný digitální systém mohl být zítra použit jako systém podmiňování občanských práv? Může být digitální identita dobrovolná? Lze fungovat i bez ní? Kdo smí jednotlivé databáze propojit? Kdo rozhoduje o účelu jejich použití? Existuje právo na nedigitální alternativu? Může být přístup k základní službě podmíněn použitím digitální identity? Jak dlouho se uchovávají data? Může stát sledovat historii jejich použití? Může být jednou technicky propojena identita s digitální měnou nebo jinými finančními nástroji?

A hlavně: Kdo může tato pravidla změnit za deset nebo dvacet let?

To jsou otázky, které by měla Česká republika řešit ještě předtím, než se technologie stane neoddělitelnou součástí každodenního života.

Nejde o to, zda věříme dnešní vládě

Jednou z největších chyb při debatě o digitální moci je hodnotit systém podle lidí, kteří jej právě spravují, protože vlády se mění. Technologická infrastruktura a její zneužitelnost však zůstává. Demokratická společnost proto musí vytvářet pravidla nikoli pro nejlepší možnou vládu, ale také pro tu nejhorší, která může v budoucnosti legálně získat moc. Pokud určitá infrastruktura umožňuje rozsáhlou kontrolu občana, otázkou není pouze to, zda ji současní představitelé chtějí využít. Otázkou je, zda ji někdo v budoucnu využít může.

Bankovní účet jako součást občanské existence

Právě proto je znepokojivá další část Baldanova příběhu. Tvrdí, že po letech bezproblémového bankovního vztahu začaly dvě banky ukončovat jeho účty a vztahy zasáhly také některé účty spojené s jeho podnikáním či rodinou. Baldan to interpretuje jako odvetu za své aktivity. Proto Jeho svědectví otevírá otázku, která je relevantní bez ohledu na příčinu jeho konkrétního případu. Je v moderní společnosti bankovní účet ještě soukromá služba, nebo už fakticky představuje základní infrastrukturu občanského života?

Bez účtu je obtížné dostávat mzdu, podnikat, platit některé služby nebo fungovat v digitalizované ekonomice. Čím více se společnost zbavuje hotovosti, tím větší moc získává ten, kdo rozhoduje o přístupu k digitálním finančním službám. Pro Českou republiku je proto zásadní otázka, zda občan může být fakticky vyřazen z ekonomického života bez transparentního důvodu a účinné možnosti obrany.

Nejnebezpečnější systém nemusí nic zakazovat

To je možná nejzajímavější myšlenka, kterou lze z Baldanova rozhovoru vyvodit. Moderní systém kontroly nemusí říkat: „Nesmíš.“ Může říkat: Nemusíme vám poskytovat tuto službu, protože účet vyžaduje dodatečné ověření.

Člověk formálně nemusí být vězněn ani umlčen. Pouze postupně ztrácí možnost normálně fungovat. Právě v tomto bodě Baldan nachází paralelu se zkušenostmi, které podle svých slov poznal v Číně.

Jeho srovnání Evropy s Čínou lze odmítnout jako příliš vyhrocené. Otázku, kterou otevírá, však odmítnout tak snadno nelze: Kolik základních životních funkcí jsme ochotni vložit do digitálních systémů, než začneme požadovat mimořádně silné pojistky proti jejich zneužití?

Co by Baldanova diagnóza znamenala pro českou suverenitu?

Suverenita se často chápe jako vlajka, měna, hranice nebo formální pravomoci státu. V digitálním století ale může mít úplně jinou podobu. Kdo kontroluje identitu občana? Kdo vytváří pravidla digitálních plateb? Kdo spravuje klíčové databáze? Kdo rozhoduje o energetických, environmentálních nebo finančních povinnostech? Kdo stanovuje technické standardy, které český stát následně implementuje? A má Česká republika reálnou možnost některý systém odmítnout, pokud dospěje k názoru, že ohrožuje práva jejích občanů? Pokud ne, potom debata o suverenitě už není pouze debatou o zákonech. Je debatou o infrastruktuře.

Malý stát potřebuje transparentnost více než velký

Pro Českou republiku je zde ještě jeden specifický problém. Jsme země s přibližně jedenácti miliony obyvatel uprostřed mnohem většího evropského trhu. Nemáme ekonomickou sílu Německa nebo geopolitickou váhu Francie. Právě proto může být pro malou zemi mimořádně důležité, aby evropský systém fungoval podle jasných a kontrolovatelných pravidel. Pokud rozhoduje právo, transparentnost a rovný přístup, malý stát může být relativně dobře chráněn. Pokud by však skutečný vliv stále více závisel na osobních kontaktech, lobbyingových sítích a přístupu k rozhodujícím lidem, menší státy a jejich občané by mohli být strukturálně znevýhodněni.

Baldanův příběh je proto pro Česko zajímavý i bez přijetí jeho nejradikálnějších závěrů.

A co když se Baldan mýlí?

I tuto otázku musíme položit. Je možné, že Baldan interpretuje jednotlivé události jako součást jednoho systému, přestože spolu přímo nesouvisejí. Je také možné, že evropská digitální identita zůstane pouze praktickým technologickým nástrojem a nikdy nebude použita k politickému podmiňování občanských práv. Jenže demokratická kontrola nemá fungovat pouze tehdy, když kritik dokáže předem, že má pravdu. Jejím účelem je umožnit společnosti zjistit, zda pravdu má.

Skutečným testem není Baldan. Je jím reakce institucí

Právě zde se celý rozhovor dostává k možná nejdůležitějšímu bodu. Demokratická instituce se nepozná podle toho, že nikdy není obviněna. Pozná se podle toho, jak reaguje, když obviněna je.

Dokáže zveřejnit dokumenty?

Dokáže vysvětlit rozhodovací proces?

Dokáže doložit, kdo měl jakou pravomoc?

Existuje nezávislá kontrola?

Může občan rozhodnutí napadnout?

Dostane srozumitelné odůvodnění?

Existuje soud, před kterým mají občan a instituce skutečně rovné postavení?

Pokud ano, může být i velmi závažné obvinění vyvráceno a důvěra obnovena. Pokud ne, vzniká něco mnohem nebezpečnějšího než jeden politický skandál: nedůvěra v samotný systém.

Co z toho plyne pro Českou republiku

Česká debata by se proto neměla omezit na otázku, zda jsme „pro EU“, nebo „proti EU“. To je příliš jednoduché. Mnohem podstatnější je požadovat, aby jakákoli moc – česká i evropská – zůstávala kontrolovatelná.

Česká republika má zájem na evropské spolupráci, společném trhu i stabilním právním prostředí. Stejně legitimní je však požadavek, aby další integrace nebyla doprovázena oslabováním transparentnosti, demokratické odpovědnosti nebo možnosti občana odmítnout nepřiměřený zásah. Baldan ve svém rozhovoru předkládá velmi temnou interpretaci směru, kterým se Evropa ubírá. Nemusíme přijmout všechny jeho závěry, abychom otázky brali s pochmurnou myslí. Jde o obecnější otázku, která bude pro Českou republiku v příštích desetiletích stále důležitější: Kolik moci jsme ochotni předat systému, kterému už jako jednotlivci nerozumíme a který nedokážeme sami kontrolovat?

Digitalizace může občana osvobodit od byrokracie. Může ale také vytvořit bezprecedentní možnost jeho kontroly. Evropská integrace může malému státu poskytovat ochranu a sílu. Může ale také vzdálit rozhodování od člověka, který nese jeho důsledky. Lobbying může politikům poskytovat odborné informace. Může ale také vytvořit svět, v němž mají největší vliv ti, kteří si přístup k moci mohou dovolit. Rozdíl mezi těmito možnostmi nevytváří technologie ani instituce samy. Vytvářejí jej pravidla, transparentnost, kontrola a možnost říci ne. A právě proto stojí Baldanova výpověď za pozornost. Ne jako rozsudek nad Evropou. Ale jako varování člověka, který tvrdí, že určitou část tohoto systému poznal zevnitř – a který nás nutí položit otázku, již bychom si měli klást ještě předtím, než bude odpověď určovat někdo jiný: Kdo bude v digitální Evropě kontrolovat ty, kteří získají možnost kontrolovat nás?

Obsahový přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

Velmi podrobný nedoslovný přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

00:00–03:10 — Úvod do případu

Moderátor:
Na začátku vítá Frédérica Baldana a říká, že rozhovor se bude týkat několika rozsáhlých témat – Evropské unie, covidu, lobbyingového prostředí a Baldanových současných aktivit.

Představuje jej jako bývalého evropského lobbistu se zkušenostmi se vztahy mezi Evropskou unií a Čínou a jako člověka, který se později dostal do otevřeného konfliktu s evropskými institucemi.

Připomíná okolnosti takzvané kauzy SMS zpráv. Během pandemie komunikovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou v období, kdy probíhala jednání o rozsáhlých dodávkách vakcín.

Později se novináři snažili získat přístup k této komunikaci. Způsob, jakým Evropská komise žádosti vyřizovala, vyvolal spor o transparentnost.

Moderátor připomíná také kritiku ze strany evropského ombudsmana a následný soudní vývoj týkající se přístupu k požadovaným dokumentům.

Poté přechází přímo k Baldanovi.

Vysvětluje, že Baldan šel ještě dál než novináři žádající o informace a podnikl právní kroky proti von der Leyenové. Vznášel závažná podezření týkající se korupce, střetu zájmů a nakládání s veřejnými dokumenty.

Současně moderátor výslovně upozorňuje, že tato obvinění nebyla soudem prokázána a Baldanův belgický případ zaznamenal významný právní neúspěch.

Dodává, že Baldan dnes celou věc interpretuje jako součást mnohem širšího problému. Podle Baldana pandemie odkryla způsob fungování politické moci, lobbyingu a demokratické kontroly v Evropě.

Moderátor také představuje hlavní tezi, která dala rozhovoru název: Baldan po zkušenostech s Čínou tvrdí, že v Evropě pozoruje vznik digitálních mechanismů, které mu některými vlastnostmi připomínají čínský model kontroly.

Moderátor říká, že nechce zůstat u sloganů. Chce po Baldanovi důkazy a vysvětlení toho, jak podle jeho zkušenosti moc v EU skutečně funguje.

03:10–05:15 — „Ten příběh ještě pokračuje“

Moderátor:
Říká, že část českých a slovenských diváků už Baldanův příběh zná ze sociálních sítí nebo jeho předchozích vystoupení, pro jiné však bude nový.

Ptá se, jak Baldan vnímá situaci, kdy při každém rozhovoru znovu poslouchá rekapitulaci vlastního příběhu. Zajímá ho, zda ho to už frustruje, nebo naopak motivuje.

Frédéric Baldan:
Odpovídá, že hlavním důvodem, proč mu opakování příběhu nevadí, je skutečnost, že případ podle něj stále není uzavřen.

Nechápe ho jako něco, co se stalo v minulosti a skončilo. Podle něj stále vznikají nové kapitoly.

Připomíná například aktivity novinářů a evropského ombudsmana v otázce transparentnosti Komise.

Následně říká, že chce upřesnit moderátorovo tvrzení, že soud neprokázal trestnou činnost.

Podle Baldana je totiž potřeba rozlišovat mezi tím, že něco nebylo soudem prokázáno, a tím, zda podle něj existují důkazy.

Začíná proto popisovat své trestní podání.

05:15–06:50 — Vyšetřující soudce a policie

Baldan:
Říká, že trestní oznámení podal přímo vyšetřujícímu soudci v Belgii.

Zdůrazňuje, že soudce se případem podle něj skutečně začal zabývat a pověřil policii vyšetřovacími úkony.

Baldan to označuje za významný moment, protože případ se tím podle něj dostal z roviny politických tvrzení do roviny formálního vyšetřování.

Tvrdí, že policie následně připravila mimořádně rozsáhlý materiál o přibližně tisíci stranách.

Podle Baldanovy interpretace obsahuje tento materiál velmi závažné skutečnosti týkající se von der Leyenové a Bourly.

Zároveň uznává:

Soud jejich trestnou činnost neprokázal.

Okamžitě však dodává, že podle něj problém neleží v nedostatku důkazů. Tvrdí, že problémem byl další procesní vývoj.

06:50–08:20 — Vstup evropského žalobce

Baldan:
Popisuje zapojení Úřadu evropského veřejného žalobce, tedy EPPO.

Podle jeho verze se EPPO pokusil převzít věc a zasáhnout do probíhajícího procesu.

Baldan považuje tento zásah za zásadní problém a zpochybňuje jeho právní základ.

Tvrdí, že od tohoto okamžiku se těžiště celé kauzy změnilo.

Jeho hlavní argument zní: on podle svého názoru nepotřebuje hledat další důkazy, ale potřebuje možnost předložit existující materiály soudu, který bude podle něj skutečně nezávislý.

Právě absenci takové možnosti považuje za největší selhání.

08:20–10:00 — Kdo je poškozený korupcí?

Baldan:
Přechází k otázce procesního postavení žalobců.

Popisuje soudní argumentaci, podle níž musel prokázat vlastní osobní újmu.

Baldan tento přístup odmítá.

Pokud by například korupční jednání poškodilo veřejné finance, argumentuje, že veřejné peníze pocházejí od občanů a daňových poplatníků.

Proto podle něj nedává smysl říci občanovi, že nebyl poškozen, protože škodu utrpěl stát.

Podobně přistupuje k právu na transparentnost.

Tvrdí, že pokud občanovi není umožněn přístup k veřejným dokumentům, na které má podle práva nárok, je tím dotčeno jeho vlastní základní právo.

Podle něj tedy není správné tvrdit, že občan neutrpěl žádnou osobní újmu.

10:00–11:40 — Požadavek na dočasné odstoupení von der Leyenové

Baldan:
Vysvětluje, že v určité fázi požadoval, aby Ursula von der Leyenová během řízení nemohla pokračovat ve své funkci.

Jeho argument nebyl pouze trestněprávní.

Tvrdí, že člověk v takto významném postavení musí splňovat velmi vysoké požadavky na integritu a nezávislost.

Podle Baldana vznikl problém už samotnou skutečností, že proti ní probíhal závažný právní spor.

Zmiňuje interní etická či institucionální pravidla, která podle jeho interpretace jeho požadavek podporovala.

Soud však jeho argumentaci nepřijal.

Baldan tento výsledek považuje za další doklad toho, že soudy podle něj odmítaly řešit podstatu jeho argumentů.

11:40–13:10 — Setkání se soudcem

Baldan:
Vypráví o pozdějším setkání na odborné akci, které se účastnil také soudce spojený s evropskou justicí.

Baldanův právní zástupce tam položil obecnější otázku týkající se základních práv a újmy.

Podle Baldanova vyprávění soudce veřejně připustil právní princip, který Baldan považoval za slučitelný se svou vlastní argumentací.

Baldan v tom vidí rozpor mezi tím, co evropská justice podle něj uznává v obecné rovině, a tím, jak bylo rozhodnuto v jeho konkrétní věci.

Z toho vyvozuje velmi tvrdý závěr, že právní principy podle něj nejsou uplatňovány konzistentně.

13:10–14:40 — Automatické mazání zpráv

Baldan:
Přechází zpět k SMS a elektronické komunikaci.

Tvrdí, že díky právním krokům získal informace o tom, jak kancelář předsedkyně Evropské komise s komunikací zacházela.

Zmiňuje používání aplikace Signal a nastavení umožňující automatické mazání zpráv.

Podle Baldana je problematické vysvětlení, že archivovány mají být pouze zprávy považované za důležité.

Namítá, že při automatickém mazání může být obtížné zpětně určit, které zprávy měly veřejný význam a měly být zachovány.

Právě způsob archivace považuje za klíčovou součást celé kauzy.

14:40–16:20 — Peter Piot a další komunikace

Baldan:
Uvádí další příklad: komunikaci s Peterem Piotem.

Popisuje jej jako odborníka, který působil v poradní roli pro Evropskou komisi, a současně upozorňuje na jeho vazby na Nadaci Billa a Melindy Gatesových.

Baldan zpochybňuje, zda bylo správné označovat takovou osobu za zcela nezávislého poradce.

Tvrdí také, že von der Leyenová s Piotem komunikovala prostřednictvím textových zpráv.

Tento příklad používá k širší kritice způsobu, jakým Komise rozlišovala mezi důležitou a nedůležitou komunikací.

Podle něj totiž nejde pouze o jednu sérii zpráv s Albertem Bourlou, ale o obecnější otázku evidence komunikace předsedkyně Komise.

16:20–18:00 — Telefon a veřejná data

Baldan:
Tvrdí, že data z telefonu byla odstraněna a zařízení bylo následně předáno dál.

Vadí mu především údajný nedostatek dohledatelné dokumentace o tom, co přesně se s přístrojem stalo.

Z jeho pohledu mohlo jít o zařízení obsahující veřejně relevantní informace.

Celou věc proto interpretuje jako problém správy veřejných dokumentů.

Znovu spojuje tuto otázku se svým požadavkem, aby von der Leyenová během právního řízení nevykonávala funkci s pravomocemi, které by podle něj mohly mít dopad na samotnou kauzu.

18:00–20:30 — Moderátor: Jak mohla pokračovat ve funkci?

Moderátor:
Přerušuje Baldana a říká, že se k jednotlivým tématům postupně vrátí.

Ptá se na další věc, která podle něj překvapila část veřejnosti: jak mohla být Ursula von der Leyenová znovu jmenována do čela Evropské komise, když už byla veřejně známá kontroverze kolem SMS?

Zajímá ho, zda byl postup podle Baldana v souladu s evropským právem.

Baldan:
Začíná vysvětlovat své právní kroky vůči Evropské lidové straně.

Tvrdí, že před rozhodováním upozorňoval evropské představitele na probíhající právní spor.

Podle něj měly být otázky integrity kandidátky při rozhodování zohledněny.

Odkazuje také na etická pravidla EPP.

Říká, že se pokusil prostřednictvím soudu přimět stranu, aby podle jeho interpretace respektovala vlastní pravidla.

20:30–23:30 — Spor s EPP

Baldan:
Popisuje průběh řízení s Evropskou lidovou stranou.

Tvrdí, že první fáze dopadla v jeho neprospěch navzdory tomu, že protistrana podle jeho popisu nebyla přítomna způsobem, jaký očekával.

Následně se odvolal.

Mluví o právním zastoupení EPP a upozorňuje na vazby právní kanceláře na lobbyingové prostředí.

Popisuje také spor o to, v jakém smyslu byla von der Leyenová kandidátkou EPP a v jakém smyslu kandidátkou navrženou Evropskou radou.

Baldan považuje argumentaci protistrany za účelovou.

Výsledek soudu interpretuje jako další politicky motivované rozhodnutí.

To je však jeho hodnocení; samotný neúspěch u soudu politickou motivaci neprokazuje.

23:30–25:30 — Ztráta akreditace

Baldan:
Vypráví o konferenci v Evropském parlamentu, které se účastnil společně s europoslankyní Michèle Rivasiovou.

Veřejně tam hovořil o svém požadavku na odchod von der Leyenové.

Tvrdí, že jen několik hodin poté následoval krok týkající se jeho akreditace a krátce nato o profesionální přístup přišel.

Baldan interpretuje těsnou časovou návaznost jako odvetu.

Později se k tématu akreditace vrací podrobněji.

25:30–28:20 — Proč je podle Baldana von der Leyenová politicky silná?

Baldan:
Přechází od právních argumentů k politickému vysvětlení.

Hovoří o dřívějším působení von der Leyenové v německé politice, o Mnichovské bezpečnostní konferenci a World Economic Forum.

Tvrdí, že právě vazby na významné mezinárodní a ekonomické struktury vysvětlují její silnou pozici.

Podle Baldana je podstatná schopnost Evropské komise ovlivňovat směřování obrovského množství veřejných prostředků.

Jako příklady uvádí zdravotnictví, evropské fondy a následně výdaje související s obranou a válkou na Ukrajině.

Z toho vyvozuje, že významné ekonomické skupiny mají zájem na kontinuitě vedení Komise.

Jde však o Baldanovu interpretaci motivů těchto aktérů; rozhovor nepředkládá důkaz, že právě takový mechanismus rozhodl o jmenování předsedkyně Komise.

28:20–31:00 — Moderátor chce vidět Brusel „za zavřenými dveřmi“

Moderátor:
Říká, že právě Baldanova zkušenost bývalého lobbisty je mimořádně zajímavá.

Žádá ho, aby na chvíli odložil oficiální slovník institucí a popsal, jak se v Bruselu skutečně vykonává moc.

Kdo se dostane k rozhodujícím lidem?

Kdo na ně působí?

Kdo naopak zůstává venku?

Baldan:
Odpovídá, že běžný člověk podle jeho zkušenosti součástí této „bubliny“ není.

První podmínkou je přístup.

Člověk musí znát lidi uvnitř a musí se dostávat na správné akce.

Podle Baldana existuje také silný tlak na přizpůsobení se převládajícímu institucionálnímu prostředí. Tvrdí, že člověk, který začne EU zásadně kritizovat, může postupně přicházet o pozvánky a kontakty.

31:00–33:30 — Jak může vypadat lobbying

Baldan:
Popisuje různé mechanismy vlivu.

Zvláštní pozornost věnuje „revolving doors“.

Úředník nebo politik může podle něj při rozhodování vědět, že po skončení veřejné kariéry může získat velmi dobře placené místo v soukromém sektoru.

Baldan tvrdí, že taková budoucí odměna může fungovat jako velmi obtížně dokazatelná forma korupční motivace.

Zmiňuje také VIP prostředí, společenské události, bezplatná pozvání a vytváření pocitu příslušnosti k elitní komunitě.

Současně ale připouští, že ne každý lobbying je korupce.

Organizace prosazující lidská práva či transparentnost také lobbuje.

Jeho výhrada směřuje hlavně k nerovnosti přístupu a zdrojů.

33:30–36:30 — Evropská komise a Parlament

Baldan:
Tvrdí, že skutečnou institucionální sílu má především Evropská komise.

Evropský parlament podle něj veřejnosti poskytuje dojem demokratického rozhodování, ale reálné možnosti europoslanců považuje za omezenější.

Argumentuje množstvím legislativy, o níž poslanci hlasují.

Podle něj není realistické očekávat, že jednotliví poslanci detailně prostudují všechna technická pravidla.

Z toho vyvozuje velký vliv Komise, úřednického aparátu a lobbyingu na výslednou podobu regulace.

36:30–39:00 — Když Komise financuje „občanskou společnost“

Baldan:
Upozorňuje na další mechanismus.

Některé nevládní organizace a zájmové skupiny získávají prostředky z veřejných evropských zdrojů.

Následně mohou tyto organizace prosazovat určitou politiku vůči evropským institucím.

Baldan se ptá, zda lze takový proces vždy označit za autentický tlak občanské společnosti „zdola“.

Podle jeho interpretace může někdy vzniknout kruh, v němž instituce financuje organizaci a poté se odkazuje na její požadavky jako na legitimaci vlastní politiky.

39:00–42:00 — OSN, WEF a agenda udržitelnosti

Baldan:
Přechází k nadnárodním organizacím.

Tvrdí, že některé evropské politické priority mají původ v programech OSN a dalších mezinárodních struktur.

Zmiňuje cíle udržitelného rozvoje, zelenou transformaci a World Economic Forum.

Podle jeho modelu se určitá agenda vytvoří na nadnárodní úrovni, Evropská komise ji převezme a následně se prostřednictvím evropských a národních předpisů dostává do života občanů.

Baldan tvrdí, že tento proces není skutečně demokratický, protože podle něj nevychází z požadavků občanů.

To je jeden z klíčových bodů jeho politické argumentace.

42:00–45:30 — Proč jeho trestní případ podle něj skončil

Moderátor:
Vrací rozhovor ke konkrétní kauze.

Ptá se, proč Baldanův trestní případ nevedl k výsledku, který očekával.

Baldan:
Tvrdí, že zastavení nebo neúspěch případu byl podle jeho názoru výsledkem politického zásahu.

Vysvětluje, že probíhající trestní řízení mohlo mít důsledky pro jiné civilní spory.

Jako příklad uvádí platby společnosti Pfizer.

Tvrdí, že jeho případ pomohl dočasně ovlivnit platbu přibližně 2,2 miliardy dolarů.

Zdůrazňuje kontrast mezi obrovskou ekonomickou hodnotou dotčených zájmů a relativně nízkými náklady, které měl na zahájení svého právního kroku.

45:30–48:00 — Tisíc žalobců

Baldan:
Popisuje rozsah podpory svého případu.

Tvrdí, že se připojilo přibližně 1 000 žalobců a další asi 2 000 lidí mělo zájem se přidat.

Popisuje zaplněnou soudní budovu a silné emoce některých účastníků.

Část z nich podle něj spojovala řízení s osobními tragédiemi, které připisovali očkování.

Baldan tyto zkušenosti používá k vysvětlení, proč pro něj spor není pouze právní nebo profesionální otázkou.

Je však nutné odlišit osobní přesvědčení účastníků od medicínského prokázání příčiny konkrétních zdravotních událostí.

48:00–51:00 — EPPO podruhé

Baldan:
Vrací se k Úřadu evropského veřejného žalobce.

Tvrdí, že jeho zapojení zásadně poškodilo původní řízení.

Zpochybňuje nezávislost EPPO mimo jiné kvůli financování a technické infrastruktuře související s evropskými institucemi.

Podle Baldana vzniká problém, pokud se vyšetřovací materiály nacházejí na infrastruktuře poskytované institucí, jejíž vrcholná představitelka je předmětem sporu.

Z toho dovozuje konflikt zájmů.

Samotná institucionální infrastruktura ovšem neprokazuje, že von der Leyenová měla přístup k vyšetřovacím materiálům nebo řídila rozhodování žalobců.

51:00–54:30 — Co bylo podle Baldana v SMS?

Moderátor:
Pokládá zásadní otázku přímo:

Pokud zprávy mezi Bourlou a von der Leyenovou nejsou veřejné, co si Baldan myslí, že v nich bylo? A jaké pro to má důkazy?

Baldan:
Říká, že se podle něj týkaly dohody nebo vyjednávání mezi oběma stranami.

Přechází ke způsobu, jakým Evropská komise vyjednávala vakcínové kontrakty.

Tvrdí, že členské státy měly vytvořené odborné a vyjednávací mechanismy a že von der Leyenová podle jeho právního názoru neměla odpovídající mandát k tomu, aby sama vstupovala do vyjednávání způsobem, který jí připisuje.

Právě proto podle něj mají zprávy zásadní význam.

Pokud by ukazovaly konkrétní vyjednávání mimo stanovený mechanismus, mohly by být důležitým důkazem.

Jenže jejich skutečný obsah v rozhovoru předložen není.

Proto Baldanova představa o obsahu zpráv zůstává tvrzením, nikoli doloženým faktem.

54:30–57:30 — Smlouvy s Pfizerem

Baldan:
Kritizuje utajení a začernění částí smluv.

Tvrdí, že informace ve smluvních dokumentech byly v rozporu s některými veřejnými výroky používanými během očkovací kampaně.

Z toho vyvozuje velmi závažná tvrzení o bezpečnosti a účinnosti vakcín.

Tato část rozhovoru však neposkytuje kompletní medicínské podklady potřebné k ověření takových závěrů.

Baldan následně spojuje smluvní otázku s covidovými certifikáty.

57:30–1:00:00 — Covidový certifikát jako precedent

Baldan:
Tvrdí, že evropský digitální covidový certifikát vytvořil mechanismus, kterým bylo možné přístup k některým aktivitám podmínit zdravotním statusem.

Připomíná, že jednotlivé země používaly různé názvy – například zdravotní nebo zelený průkaz.

Podle něj tím nebylo na první pohled patrné, jak významnou roli hrála evropská úroveň.

Covidový certifikát interpretuje jako precedent pro budoucí digitální kontrolu.

Právě zde začíná spojovat pandemickou zkušenost se svou hlavní tezí o digitalizaci Evropy.

1:00:00–1:03:30 — Jakou cenu podle něj zaplatil

Moderátor:
Ptá se na osobní následky.

Chce konkrétní informace: kdo proti Baldanovi zasáhl, co se stalo s jeho účty a jaké důkazy pro spojení těchto událostí s jeho aktivitami existují.

Baldan:
Nejdříve hovoří o médiích.

Tvrdí, že před konfliktem měl dobré vztahy s mainstreamovými novináři.

Někteří mu zpočátku pomohli dostat informace o jeho právních krocích do médií.

Později ale podle něj prostor prakticky zmizel.

Baldan říká, že osobní vztahy s některými novináři zůstaly dobré, ale měl dojem, že redakce už o jeho vystupování nemají zájem.

Z toho vyvozuje širší kritiku financování médií a jejich vztahu ke státu.

1:03:30–1:06:00 — Registr transparentnosti

Baldan:
Podrobněji vysvětluje ztrátu své lobbyingové registrace.

Tvrdí, že jeho údaje byly řadu let pravidelně kontrolovány bez zásadních problémů.

Do veřejné poznámky následně uvedl informace o svých právních krocích proti předsedkyni Komise.

Podle něj se právě tato poznámka stala problémem.

Tvrdí, že mu bylo naznačeno, že bez jejího odstranění nebude moci akreditaci znovu získat.

Považuje to za důkaz odvetného jednání.

1:06:00–1:09:30 — Banky

Baldan:
Říká, že největším překvapením pro něj bylo jednání dvou bank.

U jedné byl podle svých slov klientem přibližně 15 let, u druhé asi 10 let.

Tvrdí, že obě ve stejném období začaly ukončovat bankovní vztah.

Podle něj nebyl zasažen pouze jeho osobní účet, ale také firemní a některé propojené rodinné účty.

Když žádal vysvětlení, banky mu podle jeho slov nesdělily konkrétní důvod.

Baldan namítá, že přístup k základním bankovním službám podléhá právním pravidlům a že mu nebylo jasné, jaký zákonný důvod se na něj vztahuje.

1:09:30–1:11:30 — Byla to odveta?

Baldan:
Snaží se události zasadit do časové osy.

Spojuje je se svými aktivitami týkajícími se Pfizergate, kontakty v USA a dalšími politickými událostmi.

Tvrdí, že načasování považuje za příliš nápadné, aby šlo o náhodu.

Současně však nepředkládá interní dokument banky nebo jiný přímý důkaz, že uzavření účtů nařídila Evropská komise či jiný politický aktér.

Rozhovor tedy dokládá především Baldanovo podezření založené na časové souvislosti.

1:11:30–1:13:20 — „V Číně jsem viděl něco podobného“

Baldan:
Přechází ke zkušenostem s Čínou.

Říká, že lidé kritizující systém nemusí být vždy přímo zatčeni.

Mohou se podle něj postupně dostat pod společenský a ekonomický tlak, který jim komplikuje zaměstnání a běžné fungování.

Tvrdí, že právě tento mechanismus mu začíná připomínat některé vlastní zkušenosti v Evropě.

Neříká, že se situace v Číně výrazně zlepšila.

Naopak tvrdí, že podle něj se Evropa v určitých směrech přibližuje mechanismům, které dříve kritizovala.

1:13:20–1:16:00 — Digitální profil každého Evropana

Baldan:
Formuluje hlavní technologickou obavu rozhovoru.

Tvrdí, že postupně vznikají různé digitální systémy:

digitální identita, elektronický podpis, elektronické faktury, elektronické doručování, digitální platební systémy a další databáze.

Samostatně mohou mít legitimní administrativní účel.

Baldan se ale obává jejich budoucího propojení.

Podle jeho scénáře by tak mohl vzniknout rozsáhlý digitální profil každého občana.

Pokud by se následně přístup k platbám, komunikaci nebo veřejným službám začal podmiňovat určitými pravidly, vznikl by podle něj mechanismus podobný sociálnímu kreditu.

Jde o Baldanovu predikci a interpretaci technologického vývoje, nikoli o prokázaný deklarovaný cíl evropské digitální identity.

1:16:00–1:18:00 — Historické paralely

Baldan:
Následně přechází k historii rodiny Ursuly von der Leyenové a politickým názorům jejího otce.

Pokouší se mezi těmito historickými okolnostmi a dnešní evropskou centralizací vytvořit ideovou souvislost.

Používá také paralely s autoritářskými projekty evropské minulosti a nacistickým obdobím.

Tyto analogie představují jeho vlastní politickou interpretaci. Rodinné vazby či podobnost určitých výrazů samy o sobě nedokládají kontinuitu mezi historickými režimy a současnou politikou EU.

1:18:00–1:19:30 — Federální EU

Moderátor:
Ptá se na lidi v České republice a na Slovensku, kteří podporují hlubší evropskou integraci nebo federalizaci.

Proč by podle Baldana měli občané takovým návrhům věnovat zvýšenou pozornost?

Baldan:
Odmítá argument, že větší politický celek je automaticky silnější.

Podle něj je Evropa odolná právě díky různorodosti států, kultur a způsobů rozhodování.

Prosazuje princip subsidiarity.

Rozhodnutí by podle něj měla vznikat co nejblíže lidem, kterých se týkají.

Jako příklad uvádí vzdělávání vlastního dítěte: nevidí důvod, proč by o lokálních otázkách školství měla rozhodovat vzdálená centrální instituce.

1:19:30–1:20:40 — Co tedy dělat?

Moderátor:
Pokládá závěrečnou praktickou otázku.

Pokud by Baldan měl pravdu a systém skutečně směřoval směrem, který popisuje, co může udělat obyčejný člověk?

Baldan:
Odmítá představu, že už je pozdě.

Prvním krokem má být znalost vlastních práv.

Doporučuje lidem přečíst si Listinu základních práv Evropské unie a naučit se využívat právo na transparentnost.

Pokud občana zajímá veřejný dokument, měl by podle Baldana požádat příslušný úřad o přístup.

Tak člověk podle něj postupně zjistí, jak veřejná správa skutečně funguje a jaké právní argumenty používá.

1:20:40–1:21:30 — Občanské organizování

Baldan:
Říká, že lidé by se podle něj neměli spoléhat pouze na politické strany.

Navrhuje vytvářet občanské organizace schopné spojovat různé odbornosti.

Právníci mohou vést právní spory.

IT odborníci mohou vytvářet technologické nástroje.

Novináři a další lidé mohou šířit informace.

Lidé, kteří nemají čas nebo odborné znalosti, mohou projekty podporovat jiným způsobem.

Jako důležitý prvek zmiňuje nezávislá média a občanská sdružení schopná dlouhodobě kontrolovat veřejnou moc.

1:21:30–1:22:02 — Osobní závěr

Baldan:
Na konci se vrací k osobní motivaci.

Popisuje rozhovor se svou manželkou poté, co podnikl právní kroky.

Vysvětluje jí, že jeho motivace vycházela mimo jiné ze zkušeností lidí, kteří spojovali zdravotní tragédie svých rodin s očkováním.

Říká, že člověk se podle něj musí rozhodnout, zda zůstane pasivní, nebo bude hájit hodnoty a práva, kterým věří.

Svůj závěr formuluje velmi vyhroceně a současný konflikt chápe jako zápas o zachování svobody a základních práv.

Moderátor:
Děkuje mu za rozhovor, vyzývá diváky k diskusi a připomíná možnost dalšího rozhovoru s otázkami českých a slovenských diváků.

Konec rozhovoru

Zdroj a poznámka k článku

Článek vychází z rozhovoru s bývalým evropským lobbistou Frédéricem Baldanem s názvem „FORMER EU LOBBYIST: I saw it in China. Now I see it in Europe“, zveřejněného na platformě YouTube kanálu Zákony bohatství autora Tomáše Lukavce..

Zdroj rozhovoru: YouTube – Frédéric Baldan: I saw it in China. Now I see it in Europe

Text je redakčním zpracováním, analýzou a zamyšlením nad tématy, která v rozhovoru zazněla, se zvláštním důrazem na možné důsledky pro Českou republiku. Názory, obvinění a interpretace připisované Frédéricu Baldanovi představují jeho vlastní tvrzení a nelze je automaticky považovat za nezávisle prokázaná fakta. Článek je proto třeba chápat jako analýzu obsahu rozhovoru, nikoli jako potvrzení všech tvrzení, která v něm zazněla.

Fenomén „Třetí obálka“: Proroctví Wolfa Messinga pro noc 24. února 2026

Tým redakce MOJEsebepoznání — Fri, 20 Feb 2026 20:50:46 +0000

MOSKVA / PRAHA – Svět digitálních platforem a sociálních sítí v těchto dnech zachvátila vlna diskusí o údajném proroctví legendárního sovětského mentalisty Wolfa Messinga. Podle dramatických svědectví, která se nyní šíří ve formě virálního videa, zanechal Messing před svou smrtí v roce 1974 zapečetěné varování. To má být otevřeno právě nyní, v únoru 2026, a varovat lidstvo před osudovým zlomem, který má nastat v noci z 23. na 24. února.

„Největším nebezpečím pro lidstvo není kosmická katastrofa, ale spánek vědomí v okamžiku, kdy se láme historie.“
Parafráze myšlenkového odkazu připisovaného Wolfu Messingovi

Kdo byl Wolf Messing: Mezi fakty a mýtem

Wolf Grigorjevič Messing (1899–1974) nebyl jen obyčejným iluzionistou. Muž, který uprchl z nacistického Německa do Sovětského svazu, fascinoval svou schopností sugesce i ty nejvyšší představitele moci včetně Josifa Stalina.

Messingovi je připisována řada ohromujících předpovědí, které historie zdánlivě potvrdila:

Přesné datum konce druhé světové války v Evropě.
Smrt Stalina (5. března 1953).
Délka letu Jurije Gagarina (přesně 108 minut).
Rozpad Sovětského svazu v roce 1991.

Historikové však upozorňují, že hranice mezi doloženými událostmi a pozdějšími legendami, které Messingovu auru přiživovaly, je velmi tenká. Mnoho z těchto proroctví se v písemné podobě objevilo až ex post, což vyvolává otázky o jejich autenticitě.

Energetický přechod: Pět hodin, které změní svět?

Ústředním bodem aktuálního dění je tzv. „Třetí obálka“. Ta má obsahovat varování před kosmickým cyklem, který se opakuje jednou za 26 000 let. Podle narativu videa dojde v noci z 23. na 24. února, konkrétně v čase mezi 23:00 a 4:00, k unikátnímu „energetickému přechodu“.

Motto proroctví zní neúprosně: „Ti, kdo budou spát, zůstanou ve starém světě. Ti, kdo zůstanou vzhůru, vstoupí do nového.“ Video vyzývá k bdělosti a vědomé přítomnosti, čímž staví diváka do role přímého aktéra globální změny.

Scénáře budoucnosti: Digitální diktatura vs. éra pravdy

Proroctví operuje s dvěma radikálně odlišnými vizemi budoucnosti, které závisí na kolektivním vědomí lidstva:

Scénář A (Temná cesta)	Scénář B (Světlá cesta)
Nastane, pokud většina populace „přechod prospí“.	Nastane, pokud alespoň 12 % lidí zůstane bdělých.
Zavedení globální digitální měny a totální dohled.	Kolaps struktur založených na lži a manipulaci.
Ztráta osobních svobod a ekonomický chaos.	„Probuzení“ společnosti a nová etapa civilizace.

Psychologie strachu a magie čísel

Analytici poukazují na to, že video mistrně využívá osvědčené psychologické mechanismy. Použití konkrétních čísel – 52 let od zapečetění, 5 hodin kritického okna, hranice 12 % populace – dodává sdělení zdání vědecké přesnosti a naléhavosti.

„Jde o klasický apokalyptický narativ,“ uvádějí psychologové. „Vytváří pocit exkluzivity a dává lidem konkrétní instrukce, čímž jim v nejisté době vrací pocit kontroly nad vlastním osudem.“

Kritický pohled: Co říká věda?

Navzdory fascinujícímu příběhu chybí pro existenci „Třetí obálky“ nezávislé historické důkazy. Stejně tak astronomické či geofyzikální ústavy nepotvrzují žádné anomálie, které by odpovídaly zmiňovanému 26tisíciletému cyklu právě v tomto datu.

Podobné vlny očekávání jsme zažili v roce 2000 (problém Y2K) nebo 2012 (mayský kalendář). Ačkoliv se proroctví v doslovném smyslu nenaplnila, vždy odrážela aktuální společenské obavy – tehdy z technologického kolapsu, dnes z digitální nesvobody a ztráty soukromí.

Zamyšlení o příčině a následku

Příběh o Messingově proroctví pro únor 2026 je silnou metaforou naší doby. Možná není podstatné, zda se v noci na 24. února „pohne vesmír“, ale spíše to, jakým způsobem se my sami stavíme k informacím, strachu a své vlastní zodpovědnosti.

Nejde ani tak o to, zda je proroctví pravdivé. Podstatnější může být to, co v nás probouzí. I příběh, který není historicky doložen, může v kolektivním vědomí sehrát roli impulzu – zastavení, ztišení, přesměrování pozornosti. Pokud nás vede k větší bdělosti, odpovědnosti a laskavosti, pak jeho dopad může být skutečný, i když jeho původ zůstává zahalený nejistotou.

Možná tedy žádný kosmický zlom nenastane. Ale může nastat jiný – lidský. A ten nevzniká pouze v dramatické hodině mezi jedenáctou večer a čtvrtou ráno. Vzniká i ve chvíli, kdy se rozhodneme, jakou kvalitu vědomí budeme do společného pole světa přinášet.

A právě tam, v tiché odpovědnosti každého z nás, se může rodit skutečná změna.

Zdroje informací

1. Historické a biografické prameny

Messingův život je nejčastěji čerpán z jeho „vlastní“ autobiografie O sebe (O sobě), která vycházela v sovětském časopise Nauka i relígija v roce 1965.

Kritika: Historikové (např. Alexandra Nagel) prokázali, že autobiografii napsal novinář Michail Chvastunov, který si mnoho historek (např. setkání s Einsteinem a Freudem ve Vídni) vymyslel pro zvýšení atraktivity textu.
Odborné studie: Práce jako The Enigmatic Mentalist Wolf Messing od Alexandry Nagel se zabývají demystifikací Messingových schopností a poukazují na to, že šlo především o mistrného umělce v oboru „čtení svalů“ (ideomotorika), nikoliv o nadpřirozeného jasnovidce.

2. Současné „proroctví 2026“

Informace o „třetí obálce“ a noci na 24. února 2026 pocházejí primárně z internetových platforem a neoficiálních kanálů.

YouTube a sociální sítě: Videa s názvy jako „Proroctví Wolfa Messinga pro rok 2026“ jsou hlavním zdrojem těchto tvrzení. Často se odkazují na „nedávno odtajněné dokumenty KGB“ nebo „ruské archivy“, aniž by uváděla konkrétní evidenční čísla nebo instituce.
Knihy: Téma Messinga v češtině zpracovala například Topsy Küppers v knize Wolf Messing – Stalinův jasnovidec. Kniha se však drží spíše beletristického a legendistického pojetí jeho života.

3. Vědecké a faktografické zhodnocení

KGB a archivy: Ačkoliv Messing byl v kontaktu se sovětskými orgány, neexistuje žádný oficiálně publikovaný dokument, který by potvrzoval existenci „tří obálek“ s proroctvími uloženými na desetiletí dopředu.
Kosmické cykly: Tvrzení o 26 000letém cyklu energetického přechodu v únoru 2026 není podloženo žádnými daty z uznávaných astronomických institucí (NASA, ESA).

KÁVA: Nápoj bdělosti, nebo tichý nástroj systému?

Kamil Bolek — Thu, 19 Feb 2026 06:46:11 +0000

Když jsem si dnes ráno sedl ke stolu s šálkem kávy, uvědomil jsem si, kolik vrstev se skrývá v tak obyčejném gestu. Kolik příběhů, otázek i pochybností. A také kolik konspiračních teorií se kolem tohoto tmavého nápoje v posledních letech objevuje. Rozhodl jsem se proto podívat na toto téma otevřeně. Bez výsměchu, bez přehánění, ale s respektem k otázkám, které v lidech zrají.

„Káva je sama o sobě jazykem.“
Jackie Chan (Tento výrok je autenticky připisován Jackie Chanovi.)

Odkud káva přišla?

Káva pochází z rostliny Coffea arabica, jejíž původ bývá spojován s oblastí dnešní Etiopie. Odtud se rozšířila do arabského světa a následně do Evropy. Už v 17. století vznikaly první kavárny – místa setkávání, diskusí a výměny názorů.

Zajímavé je, že některé autority tehdy kavárny zakazovaly. Obávaly se, že podporují příliš svobodné myšlení. To je historický fakt, který nám napovídá, že káva nebyla vnímána jen jako nápoj – ale i jako společenský fenomén.

Konspirační pohled: Káva jako nástroj kontroly?

Jedna z častých teorií tvrdí, že káva je „legální droga“, která udržuje lidi výkonné, poslušné a schopné zvládat přetížený pracovní systém. Kofein skutečně stimuluje centrální nervovou soustavu – zvyšuje bdělost, snižuje únavu a může zlepšit soustředění. To jsou doložená fakta.

Otázkou však zůstává: Je to záměrně využívaný nástroj kontroly, nebo přirozeně objevená vlastnost rostliny, kterou lidé začali používat?

Historie nenabízí důkazy o globálním plánu „udržet lidstvo na kofeinu“. Nabízí spíše obraz obchodních cest, kulturní výměny a postupného začleňování kávy do každodenního života.

Je káva droga?

Ano – kofein je psychoaktivní látka.
Ano – může vzniknout mírná fyzická závislost.
Ano – při náhlém vysazení se mohou objevit bolesti hlavy či podrážděnost.

Zároveň však podle současných vědeckých poznatků mírná konzumace (přibližně 2–4 šálky denně u zdravého dospělého člověka) není obecně považována za zdravotně škodlivou. Některé studie dokonce naznačují možné benefity, například v oblasti metabolismu nebo snížení rizika některých onemocnění.

To ovšem neznamená, že je vhodná pro každého. Lidé citliví na kofein mohou pociťovat úzkost, nespavost nebo bušení srdce.

Skrytá rovina: Globální byznys

Nelze přehlédnout, že káva je jednou z největších obchodovaných komodit světa. To přináší etické otázky – spravedlivé odměňování pěstitelů, ekologickou stopu, marketingové manipulace.

Tady už nejde o konspiraci, ale o reálný ekonomický systém, který si zaslouží naši pozornost a vědomou volbu. Každý šálek může být i rozhodnutím – podpořit férový obchod, nebo jen nejnižší cenu.

Možná největší otázka není o kávě

Když se na toto téma dívám jako redaktor i jako obyčejný člověk, uvědomuji si, že podstatou není samotná káva. Podstatou je naše vědomí.

Piju ji, protože mi chutná a vytváří prostor pro setkání? Nebo proto, že bez ní nedokážu fungovat v tempu, které mě vyčerpává?

Konspirace někdy vznikají z pocitu, že jsme ztratili kontrolu nad vlastním životem. A možná nám připomínají něco důležitého – že svoboda nezačíná bezhlavým odmítáním kávy, ale schopností vědomě si vybrat.

Zdroje informací

Účinky kofeinu na organismus

European Food Safety Authority – vědecké stanovisko (2015) o bezpečném denním příjmu kofeinu (až 400 mg denně u zdravého dospělého člověka)
U.S. Food and Drug Administration – informace o bezpečné konzumaci kofeinu
World Health Organization – obecné informace k psychoaktivním látkám a závislostem

Tyto instituce potvrzují, že kofein je psychoaktivní látka, může vyvolat mírnou fyziologickou závislost, ale při běžné konzumaci není považován za vysoce rizikovou návykovou látku.

Zdravotní dopady kávy

Harvard T.H. Chan School of Public Health – přehled výzkumů o vztahu kávy a zdraví
Systematické přehledy publikované v odborných časopisech jako The BMJ (např. meta-analýza z roku 2017 o vztahu konzumace kávy a mortality)

Tyto studie naznačují, že mírná konzumace kávy může být spojena s nižším rizikem některých onemocnění, přičemž kauzalita nemusí být vždy jednoznačně prokázána.

Ekonomika a etika pěstování kávy

Fairtrade International – informace o spravedlivém obchodě s kávou
International Coffee Organization – statistiky o produkci, cenách a globálním trhu

Zde vychází tvrzení o tom, že káva je jednou z nejvýznamnějších obchodovaných komodit na světě a že otázky férového odměňování pěstitelů jsou reálným tématem.

Krvavá logika dědictví: Když se impérium střetne s radikalismem mládí

Tým redakce MOJEsebepoznání — Wed, 11 Feb 2026 07:28:55 +0000

Praha / Curych – Scéna jako z antické tragédie, odehrávající se v proskleném penthouseu nad finančním centrem. Na jedné straně stolu sedí architekt starého světa, muž, jehož jméno je synonymem pro stabilitu globálních trhů. Na druhé jeho sedmadvacetiletý syn, čerstvý absolvent elitních škol, který se právě ujímá své role v rodinném impériu. Jejich debata však nebyla o kvartálních výsledcích. Byla o osudu lidstva.

„Moc je nejlepší afrodiziakum…“
Henry Kissinger, významný americký diplomat, bezpečnostní poradce a ministr zahraničí

Efektivita jako rozsudek smrti

Mladý dědic, vyzbrojen daty o klimatickém kolapsu a neudržitelnosti současného konzumu, předložil otci mrazivou vizi. Podle jeho logiky je člověk v aktuálním počtu pouze „parazitickým konzumentem“. Řešení? Využití dostupných biotechnologií a autonomních systémů k radikální depopulaci planety.

„Proč jednat v rukavičkách, když máme nástroje na restart systému?“ zněla synova otázka. V jeho očích není eliminace miliard lidí zločinem, ale „systémovou optimalizací“, která by zachránila biosféru pro vyvolenou elitu.

Realismus starého vládce

Odpověď otce však nebyla vedena morálkou, ale čistým, chladným pragmatismem moci. Finančník, který přežil desítky krizí, synovi vysvětlil, že moc bez poddaných je bezvýznamná.

„Kdybys ztroskotal sám na pustém ostrově, tvá úroveň života by klesla do doby kamenné během týdne,“ kontroval otec.

Argumentoval, že luxus není dán čísly na účtu, ale dělbou práce. Bez miliónů lidí, kteří udržují infrastrukturu, rozvíjejí technologie a zajišťují servis, by se i ti nejbohatší stali otroky vlastního přežití. „Zmizela by dokonalost a prostor pro sebe. Zbyl by jen boj o čistou vodu a jídlo,“ varoval otec.

Křehká rovnováha „Architektů“

Otec také upozornil na geopolitickou realitu. Světová elita není monolit. Radikální depopulace by vyvolala fanatickou válku mezi samotnými „architekty“ o to, čí sféra vlivu bude zasažena méně. Nerovnoměrný úbytek populace by okamžitě vychýlil misky vah a vedl k jadernému nebo biologickému armagedonu, který by nepoznal vítěze.

Biologie a status

V závěru debaty otec udeřil na nejcitlivější strunu mladého muže: osobní privilegia a genetický výběr. V radikálně vylidněném světě by zmizela dynamika sociální dominance. Otázka „A co ženy?“ nebyla jen o sexu, ale o možnosti výběru, diverzitě a prestiži. Bez publika, které obdivuje a závidí, ztrácí status svou hodnotu.

Pastýř versus Řezník

Tento uniklý vhled do myšlení nejvyšších pater moci ukazuje děsivý rozpor. Zatímco nastupující generace vidí svět jako software, který je třeba přepsat, stará garda chápe svět jako ekosystém, který je třeba ovládat. Otec v tomto souboji zvítězil – ne proto, že by byl humánnější, ale protože pochopil, že král bez království je jen osamělý trosečník.

Zdroje informací pro článek

Při tvorbě rozboru a novinového článku jsme čerpali z následujících konceptů a reálných teorií:

Reálná politika (Realpolitik): Myšlenkový směr, jehož byl Kissinger hlavním představitelem. Upřednostňuje praktické a mocenské zájmy státu (nebo vládce) před morálními či etickými zásadami. To odpovídá postoji Otce, který neodmítá depopulaci z etických důvodů, ale kvůli riziku ztráty stability systému.
Teorie her (Vězeňovo dilema): Aplikována na argument o „nerovnoměrné depopulaci“. Pokud by jedna strana (jeden „architekt“) začala s redukcí populace dříve nebo agresivněji, riskuje, že ostatní využijí jejího oslabení k převzetí moci.
Ekonomická teorie dělby práce: Základ argumentu „trosečníka na ostrově“. Luxus moderního života je závislý na milionech lidí, kteří vykonávají specializované činnosti. Bez nich se i technologicky vyspělý jedinec vrací k primitivnímu boji o přežití.
Technokratický nihilismus: Filozofický postoj, který často doprovází radikální mladé postavy v literatuře (např. v dílech Aldouse Huxleyho nebo kyberpunkových románech), kde je technologie vnímána jako nástroj k „opravě“ lidstva bez ohledu na cenu.

Poznámka redakce

Upozornění: Výše uvedený text je literární rekonstrukcí a smyšleným dialogem. Postavy Otce a Syna, stejně jako jejich konkrétní výroky, jsou fiktivní a slouží jako modelový příklad k ilustraci filozofického střetu mezi radikálním technokratismem a mocenským pragmatismem. Cílem článku není šíření poplašných zpráv, nýbrž analýza etických a ekonomických dilemat, která přináší rozmach moderních technologií v rukou globálních elit. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či žijícími finančníky je čistě náhodná.

Změny na Zemi a duchovní mystická cesta

Tým redakce MOJEsebepoznání — Mon, 02 Feb 2026 18:32:12 +0000

Video „Změny na Zemi a duchovní mystická cesta“ představuje rozsáhlou debatu na pomezí vědy, spirituality, historie a osobní zkušenosti. Hlavním tématem je myšlenka, že lidstvo prochází hlubokou transformační fází, která se projevuje jak na úrovni jednotlivce, tak celé planety. Řečníci propojují moderní poznatky astrofyziky s pradávnými duchovními tradicemi a snaží se ukázat, že tyto světy si neodporují, ale naopak se doplňují.

„Nenechte si nikým vzít svůj vnitřní klid. Když ho máte, máte všechno – a nejste ovladatelní….“
(volně formulováno dle hlavního poselství videa, věrné jeho významu)

Duchovní proměna lidstva

Jedním z klíčových motivů videa je přesvědčení, že současné globální krize – politické, společenské i ekologické – nejsou náhodné. Jsou vnímány jako „poslední otřesy starého světa“, který se rozpadá, aby uvolnil místo nové formě vědomí. Tento proces je popisován jako probouzení, během něhož se lidé postupně zbavují strachu, kontroly a závislosti na vnějších autoritách.

Důraz je kladen na osobní odpovědnost: skutečná změna nezačíná v institucích, ale uvnitř každého jednotlivce. Kdo se naučí „vládnout sám sobě“, stává se svobodným a přestává být ovladatelný strachem.

Propojení vědy a mystiky

Video opakovaně zdůrazňuje, že moderní věda a spiritualita nejsou v rozporu. Astrofyzikální objevy, jako jsou snímky černých děr, výzkum exoplanet nebo data z teleskopu James Webb, rozšiřují naše chápání vesmíru a zároveň podporují myšlenku, že realita je mnohem širší, než co dokážeme vnímat smysly.

Vesmír je zde popisován jako živý, vědomý organismus, jehož jsme součástí. Člověk není náhodným produktem chaosu, ale účastníkem kosmického procesu poznávání sebe sama.

Starověké civilizace a posvátné poznání

Významná část debaty se věnuje Egyptu, mayské kultuře a dalším pradávným civilizacím. Pyramida, zlatý řez, posvátná geometrie a astronomická orientace chrámů jsou chápány jako důkazy vyspělé znalosti kosmických zákonů.

Podle řečníků tyto kultury disponovaly věděním, které jsme částečně ztratili a dnes znovu objevujeme – nejen intelektuálně, ale především vnitřní zkušeností.

Děti jako nositelé nové kvality vědomí

Zajímavým tématem je role dětí a mladé generace. Ty jsou popisovány jako bytosti bez hluboce zakořeněného strachu, s přirozeným duchovním naladěním. Nemají potřebu starých autorit ani dogmat a často intuitivně chápou věci, které dospělí složitě studují.

Tento jev je interpretován jako známka probíhající kolektivní změny vědomí lidstva.

Kosmický kontakt a širší realita

Video se dotýká také témat UFO, kruhů v obilí a možnosti existence mimozemských civilizací. Tyto fenomény nejsou prezentovány senzacechtivě, ale jako potenciální součást širší reality, kterou zatím plně nechápeme.

Kontakt s jinými formami inteligence je chápán spíše jako postupný proces duchovního dozrávání lidstva než jako náhlá událost.

Vnitřní klid jako základ budoucnosti

Závěrečné poselství videa klade důraz na vnitřní mír. Schopnost ztišit mysl, zachovat klid a nenechat si jej vzít vnějším světem je považována za klíč k osobní i kolektivní svobodě.

Sebepoznání – staré heslo mystérií „Poznej sám sebe“ – je prezentováno jako nejvyšší forma poznání a zároveň jako cesta k harmonické budoucnosti.

To a jěště mnohem víc

Video nabízí komplexní, inspirativní pohled na současnou dobu. Spojuje vědu, spiritualitu, historii i osobní zkušenost do jednoho celku a vybízí diváka k tomu, aby změny ve světě nevnímal pouze jako krizi, ale také jako příležitost k hlubší proměně vědomí.

Zdroje informací

1. Vědecké a astronomické zdroje

Astrofyzika, kosmologie, vesmír

NASA – James Webb Space Telescope (JWST)
https://www.nasa.gov/webb
Event Horizon Telescope – první snímek černé díry (M87)
https://eventhorizontelescope.org
Carl Sagan – Cosmos, The Pale Blue Dot
Stephen Hawking – A Brief History of Time
ESA (European Space Agency) – výzkum exoplanet a kosmických cyklů

Planetární cykly

Ivanka Charvátová – výzkum planetárních rezonancí a cyklů
Milankovičovy cykly (dlouhodobé klimatické změny Země)

2. Starověké civilizace a posvátné poznání

Egypt, geometrie, astronomie

Robert Bauval – The Orion Mystery (Orionská korelace pyramid)
Schwaller de Lubicz – The Temple of Man
John Anthony West – symbolické a geometrické chápání Egypta
Dendera – zvěrokruh a astronomická symbolika

Posvátná geometrie

Plato – Timaios
Leonardo da Vinci – studium zlatého řezu
Matila Ghyka – The Geometry of Art and Life

3. Mayská kultura a cykly času

José Argüelles – The Mayan Factor
Carl Johan Calleman – The Mayan Calendar and the Transformation of Consciousness
Popol Vuh – mayský kosmologický text

4. Vědomí, spiritualita a sebepoznání

Filozofie a mystika

Lao-c’ – Tao Te Ťing
Herakleitos – jednota protikladů
Platon – „Poznej sám sebe“ (delfské mystérium)

Moderní duchovní autoři

Stanislav Grof – vědomí a transpersonální psychologie
Ken Wilber – integrální teorie vědomí
Dolores Cannon – regresní výzkum vědomí
Erich von Däniken – starověcí „bohové“ a kosmické hypotézy

5. UFO, kosmický kontakt a alternativní výzkum

(uváděno jako hypotézy a výzkumné směry, nikoli oficiální konsenzus vědy)

Pentagon / UAP Reports (USA)
Jacques Vallée – Passport to Magonia
Avi Loeb – Extraterrestrial (Harvard, projekt Galileo)
SETI Institute – hledání mimozemské inteligence

6. Klíčové ideové zdroje shrnutí

propojení vědy a spirituality
koncept vesmíru jako vědomého systému
cyklické chápání času místo lineárního
vnitřní klid a sebepoznání jako základ svobody
starověká moudrost interpretovaná moderním jazykem

Důležitá poznámka redakce

Video i článek vědomě propojují různé roviny poznání – exaktní vědu, filozofii, symboliku i osobní zkušenost. Některé zdroje patří do oblasti ověřené vědy, jiné do filozofických, spirituálních či alternativních směrů. Právě tento dialog mezi světy je hlavním záměrem obsahu.

TALKS FROM THE EARTH – Všechno je jinak, než si většina lidí myslí – Jan Rak

Tým redakce MOJEsebepoznání — Fri, 30 Jan 2026 18:05:30 +0000

Rozhovor s Janem Rakem v pořadu Talks from the Earth otevírá hluboká témata na pomezí fyziky, filozofie a vědomí. Nejde o klasickou popularizaci vědy, ale o výzvu k přehodnocení samotných základů toho, co považujeme za realitu, pravdu a poznání.

„Vesmír nefunguje na principu ‚ukaž a já uvěřím‘, ale na principu ‚uvěř a já ti ukážu…“
Jan Rak (Pozn.: Tento citát Jan Rak dlouhodobě používá, má jej fyzicky vyvěšený ve své laboratoři a opakuje jej v rozhovorech.)

Vědomí jako klíč k realitě

Jan Rak propojuje poznatky kvantové fyziky, filozofie a experimentální práce s plazmatem do širšího obrazu světa, který zpochybňuje představu objektivní, na pozorovateli nezávislé reality. Čtenář zde není veden k víře, ale k vlastnímu zkoumání – k odvaze pochybovat, přemýšlet a vytvářet si vlastní model světa.

Jedním z hlavních motivů rozhovoru je role vědomí. Podle Jana Raka realita neexistuje nezávisle na pozorovateli. Tento pohled vychází z kvantové fyziky, která ukazuje, že bez pozorování nelze mluvit o existenci objektů v klasickém smyslu. Vědomí tedy není vedlejším produktem hmoty, ale zásadním prvkem, skrze který se realita vůbec projevuje.

Úrovně poznání a limity racionality

Rak popisuje vývoj lidského poznání jako cestu přes různé úrovně vědomí. Západní civilizace podle něj uvízla v čistě racionálním, důkazově orientovaném myšlení. To je sice užitečné pro technický pokrok, ale nedostatečné pro pochopení hlubších souvislostí existence. Skutečný posun nastává až tehdy, když si člověk připustí, že jeho model světa je pouze jeden z mnoha možných.

Krize fyziky a 96 % neznáma

Moderní fyzika čelí zásadnímu paradoxu: většina vesmíru je popisována jako temná hmota a temná energie, tedy něco, co neumíme přímo pozorovat ani vysvětlit. Podle Raka to není selhání, ale signál, že současný model reality je neúplný. Místo hledání stále složitějších hypotéz bychom se měli ptát, zda nejsou chybné samotné základy našeho přístupu.

Elektřina jinak: pole místo částic

Rak kritizuje tradiční představu elektřiny jako toku elektronů vodičem. Zdůrazňuje, že energie se přenáší především prostřednictvím pole v prostoru kolem vodiče. Navazuje na Teslovy myšlenky o zářivé energii, skalárních (longitudinálních) vlnách a možnostech bezdrátového přenosu energie.

Plazma, éter a nové experimenty

Významná část rozhovoru se věnuje experimentům s plazmatem, fraktály a exotickými vakuovými objekty. Plazma se zde nejeví jen jako čtvrtý stav hmoty, ale jako médium schopné samoorganizace, paměti a možná i jaderných transmutací. Tyto jevy by mohly vést k průlomu v energetice i v pochopení struktury hmoty.

Fraktály a skrytý řád

Fraktální struktury, jako tzv. Zlatý drak, ukazují, že i zdánlivě chaotické procesy se řídí jednoduchými pravidly. Tento princip se objevuje v přírodě, v biologii, v plazmatických výbojích i v matematice. Fraktály tak slouží jako most mezi abstraktními modely a fyzickou realitou.

Voda, plazma a informace

Rozhovor se dotýká i konceptu čtvrtého stavu vody (EZ voda, H₃O), která má schopnost uchovávat informaci a je zásadní pro živé organismy. Paralela mezi plazmatem a vodou naznačuje, že informace, pole a struktura jsou hluboce propojené napříč měřítky reality.

Pravda jako osobní zkušenost

Závěrečným poselstvím Jana Raka je myšlenka, že objektivní pravda neexistuje v absolutním smyslu. Každý člověk vytváří svůj vlastní model reality a měl by jej posuzovat podle toho, zda mu přináší smysl, klid a hlubší pochopení sebe sama. Pochybování není slabost, ale nezbytný nástroj poznání.

Rozhovor není návodem ani hotovou teorií. Je pozvánkou k otevřenému myšlení, odvaze pochybovat a ochotě podívat se na svět jinak. Ať už s Janem Rakem souhlasíme či nikoli, jeho pohledy nás nutí klást si zásadní otázky o povaze reality, vědy a lidského vědomí.

Postřehy založené na číslech

96 % vesmíru je podle současné fyziky „temných“ – silný argument pro neúplnost stávajících teorií.
10⁴⁰× silnější je elektromagnetická interakce oproti gravitaci, přesto je v kosmologii často opomíjena.
~2 MHz frekvence použitá v experimentech ukazuje, jak vysokofrekvenční pole umožňují bezpečný kontakt s vysokým napětím (skin efekt).
80–90 let staré patenty (Biefeld–Brownův efekt, levitace) naznačují, že přehlížené technologie existují už dlouho.

Zdroje z oblasti fyziky (mainstream)

Kvantová fyzika a role pozorovatele

Niels Bohr – Copenhagen Interpretation
Bohr, N. Atomic Theory and the Description of Nature
John von Neumann – měření a vědomí
Mathematical Foundations of Quantum Mechanics
Eugene Wigner
Remarks on the Mind–Body Question (1961)

potvrzuje myšlenku, že pozorování hraje zásadní roli, ale nepotvrzuje metafyzické závěry

Rozpor: kvantová mechanika × obecná relativita

Carlo Rovelli – Quantum Gravity
Lee Smolin – The Trouble with Physics
Brian Greene – The Elegant Universe

akademicky uznaný fakt: sjednocení teorií stále neexistuje

Elektřina, pole a energie

Richard Feynman – The Feynman Lectures on Physics, Vol. II
David J. Griffiths – Introduction to Electrodynamics

potvrzuje:
energie se šíří v poli kolem vodiče
neexistuje důkaz „skalárních vln“ ve smyslu alternativní fyziky

Alternativní a hraniční směry (NE mainstream)

Tyto zdroje nejsou obecně přijímány akademickou vědou, ale ovlivňují nejen Rakovo myšlení

Éter, skalární pole, „radiant energy“

Konstantin Meyl – Scalar Wave Theory
Thomas Bearden – Energy from the Vacuum
Harold Puthoff – práce o vakuové energii (část akademická, část spekulativní)

nejsou experimentálně potvrzeny v rámci standardní fyziky

Voda – EZ voda (kontroverzní, ale reálný výzkum)

Gerald Pollack – The Fourth Phase of Water
University of Washington – Pollack Lab

EZ voda je reálně měřená,
její interpretace jako nositele informace je oficiálně sporná

Eva Vlaardingerbroek: „Imunita Leyenové skončí“ – ostrá kritika vedení EU na konferenci konzervativců v Budapešti

Tým redakce MOJEsebepoznání — Fri, 08 Aug 2025 20:18:05 +0000

Nizozemská právnička a politická komentátorka Eva Vlaardingerbroek, známá svou neústupnou kritikou nizozemské vlády i institucí Evropské unie, vystoupila na letošním sjezdu konzervativní politické akce CPAC v Budapešti. V emotivním a vysoce konfrontačním projevu se zaměřila především na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen, kterou obvinila z destruktivních politik, omezování svobody a ignorování vůle občanů.

„Imunita Leyenové skončí. Nikdy nepřestanu bojovat za pravdu a za svůj lid… “
Eva Vlaardingerbroek, CPAC Budapešť

Kritička „velké výměny“ i nizozemské vlády

Vlaardingerbroek se v posledních letech proslavila zejména během protestů nizozemských farmářů proti přísným regulacím emisí dusíku. Postavila se na jejich stranu a obvinila vládu z likvidace zemědělství pod záminkou klimatických opatření. Dlouhodobě také otevřeně obhajuje teorii „velké výměny“ (Great Replacement), podle níž dochází k řízené demografické transformaci Evropy prostřednictvím masové migrace podporované nadnárodními institucemi.

USA vs. Evropa: dvě odlišné cesty

V projevu Vlaardingerbroek srovnala politický vývoj v USA a Evropě. Zatímco podle ní Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa směřují k „kulturní obnově“ a posílení národní suverenity, Evropa údajně kráčí k „úplné destrukci“. Poukázala na rostoucí migraci, neefektivitu pravicových volebních vítězství a soudní zásahy, které blokují změny, jež by podle ní vedly k ochraně evropských tradic a obyvatel.

Útok na svobodu slova a sledování občanů

Významnou část projevu věnovala tvrzení, že evropské vlády omezují politickou svobodu a sledují své odpůrce. Uvedla příklady zákazů vycestování pro aktivisty, zatýkání po účasti na konferencích a dokonce nasazení vládního špionážního softwaru proti ní samotné. Podle jejích slov současná demokracie v Evropě „existuje už jen jako iluze“.

Ursula von der Leyen jako symbol „moderní tyranie“

Nejostřejší slova směřovala k Ursule von der Leyen, kterou obvinila z:

zavedení Zelené dohody, jež má oslabovat evropské hospodářství,
prosazení Migračního paktu, který podle ní podporuje demografickou výměnu,
snahy centralizovat moc a omezit národní suverenitu skrze vojenský program Re-Arm Europe.

Vlaardingerbroek se také dožadovala zveřejnění soukromé komunikace von der Leyen při vyjednávání miliardového kontraktu na vakcíny s firmou Pfizer.

Emotivní apel a příslib boje

Projev uzavřela přímým a ostrým oslovením předsedkyně Evropské komise. Obvinila ji z odpovědnosti za kriminalitu spojenou s migrací, ekonomické potíže obyvatel i z devastace evropského zemědělství. „Imunita Leyenové skončí,“ prohlásila a slíbila, že bude pokračovat v boji za „pravdu a evropský lid“. Jejím cílem je, jak řekla, „učinit Evropu znovu velkou“.

Více informací naleznete v záznamu videa z této konference.

Tom Althaus – Muž, který měl být tvůrcem Matrixu

Kamil Bolek — Fri, 01 Aug 2025 21:00:49 +0000

Příběh Toma Althause není jen dalším konspiračním vyprávěním o hollywoodských zákulisích. Je to komplexní mozaika, v níž se prolínají témata duchovní svobody, zneužití technologií, ztráty blízkých a boje proti globálním mocenským strukturám. Tom tvrdí, že napsal scénář k filmu Matrix – ovšem v úplně jiné podobě, než jak jej známe z kin. Jeho původní dílo The Immortals mělo být podle něj varováním a cestou k osvobození lidské mysli.

“He alleges that his original script The Immortals (better known to the public as The Matrix) was stolen and butchered by Hollywood as punishment.”
Tom Althaus

Dětství a formující roky

Tom vyrůstal v přísně náboženském a psychicky manipulativním prostředí. Rodina omezovala jeho tvořivost, určovala mu, co smí a nesmí dělat, a používala psychické nátlaky. Už jako dítě cítil, že musí lidem ukázat laskavější způsob života. Přirozený talent v hudbě, psaní i výtvarném umění byl potlačován, přesto si uchoval odhodlání tvořit.

Studium a první kontakt s mocí

Na Messiah Christian College poprvé poznal odvrácenou stranu náboženských institucí – pokrytectví, mocenské hry a skryté agendy. V kontaktu s Patem Robertsonem a jeho Christian Broadcasting Network viděl snahu manipulovat masami ve prospěch nového světového řádu.

Podle Toma do těchto plánů zapadal i projekt Project Blue Beam – technologie schopná simulovat příchod Krista nebo mimozemské invaze, aby lidstvo přijalo novou autoritu.

Zrození The Immortals

Tom napsal scénář, který kombinoval futuristické technologie podobné dnešnímu Neuralinku s hlubokými duchovními otázkami. Děj zkoumal hranice svobodné vůle, varoval před transhumanismem a nabízel cestu k duchovní nesmrtelnosti. Přes manažera Davida Gyersona se scénář dostal k Disney a Universal. Následně byl podle něj ukraden a přetvořen na film Matrix. Tom tvrdí, že originální myšlenky byly převzaty a zkresleny.

Rozdíly mezi The Immortals a Matrixem

V původním scénáři měla červená pilulka negativní význam – symbol utrpení a zneužití (adrenochrom), zatímco modrá pilulka představovala duchovní světlo a nesmrtelnost.
Architekt nebyl neutrálním programem, ale manipulátorem toužícím po uctívání. Zásadní roli hrála nerovnost přístupu k technologiím – elita měla sofistikovanou verzi Neuralinku, zatímco běžní lidé dostali kontrolní variantu.

Osobní tragédie

Tom čelil sérii ran, které by zlomily většinu lidí – ztratil snoubenku, dva syny i blízké přátele. Do jeho života byli podle něj nasazeni falešní sousedé a dokonce i manželka, která měla za úkol ho oslabit a sledovat. Přesto zůstal neúplatný, věrný svým hodnotám a víře v Boha.

Stopy The Immortals v dalších filmech

Podle Toma jeho dílo ovlivnilo řadu dalších filmů a seriálů:

Oblivion – téma klonů elitních vojáků a ovládání reality umělou inteligencí.
Elysium – rozdělená společnost, kde elity žijí v luxusu na orbitě.
Altered Carbon – přenos vědomí a nesmrtelnost pro vyvolené.
The Island, Assassins, Sense8 – prvky převzaté z jeho původních motivů.

Duchovní poselství

Tom tvrdí, že scénář byl „downloadem“ od Boha – vizí, kterou měl pouze zaznamenat. Jeho cílem bylo ukázat lidem cestu z Matrixu – iluzorní reality, kterou živí svou pozorností a energií.
Zdůrazňuje, že svoboda přichází tehdy, když člověk odmítne podporovat systém založený na strachu a manipulaci. Varuje před nebezpečím transhumanismu a zneužitím technologií.

Zamyšlení nad vysloveným příběhem

Příběh Toma Althause je fascinující směsicí osobní odvahy, tragédií a kontroverzí. Ať už jeho tvrzení o krádeži scénáře považujeme za realitu, nebo jen za alternativní výklad, jedno je jisté – jeho vize nás nutí přemýšlet o tom, kam směřuje lidstvo a jakou roli v tom hraje naše vlastní svobodná vůle.

Shrnutí obsahu videa a příběhu Toma Althause

Úvod a kontext
- Andrea a Jana uvádějí vysílání z 9. srpna 2025.
- Hlavním tématem je příběh Toma Althause, který tvrdí, že je původním autorem scénáře k filmu Matrix (napsaného původně jako The Immortals).
- Plán je propojit osobní příběh Toma s duchovními a technologickými tématy.
Tomovo dětství a motivace
- Vyrůstal v nábožensky přísné, psychicky manipulativní rodině.
- Od dětství cítil, že musí lidem ukázat jiný, laskavější způsob života.
- Byl mimořádně talentovaný – hudba, psaní, výtvarné umění – ale doma měl přísně určeno, co smí a nesmí dělat.
- Zažil psychické týrání a omezování tvořivosti.
Studium a setkání s mocenskými strukturami
- Studoval na Messiah Christian College, kde poprvé poznal pokrytectví náboženských institucí.
- V kontaktu s Patem Robertsonem (Christian Broadcasting Network) viděl snahu zneužít náboženství k manipulaci mas a přípravě na nový světový řád.
- Popisuje plán Project Blue Beam – simulovaný příchod Krista nebo mimozemšťanů pro ovládnutí lidstva.
Vstup do světa filmu a krádež scénáře
- Napsal scénář The Immortals, obsahující technologie podobné Neuralinku, motivy svobody vůle, duchovního růstu a varování před transhumanismem.
- Přes manažera Davida Gyersona se scénář dostal k Disney a Universal.
- Po předání lidem, kteří se tvářili jako jeho „zachránci“, se už nikdo neozval – scénář byl podle něj ukraden a přetvořen na Matrix.
Rozdíly mezi originálním scénářem a filmem Matrix
- V původní verzi má červená pilulka negativní význam (utrpení, adrenochrom), zatímco modrá pilulka je duchovní nesmrtelnost (fotonové světlo).
- Architekt (hlavní manipulátor) chce být lidmi vnímán jako spasitel, ale potřebuje jejich svobodnou vůli jen proto, aby stimuloval vlastní mysl.
- V příběhu se řeší nerovnost přístupu k technologiím – elity mají pokročilejší verzi Neuralinku, běžní lidé horší, určenou ke kontrole.
Osobní tragédie Toma Althause
- Ztratil snoubenku, dva syny (za nejasných a podezřelých okolností).
- Zažil infiltrace do osobního života – falešní sousedé, „nastrčená“ manželka, manipulace a zastrašování.
- Přesto si udržel čistý charakter, neúplatnost a víru v Boha.
Další filmy a seriály údajně vycházející z jeho práce
- Oblivion – klony elitních vojáků, kontrola reality umělou inteligencí.
- Elysium – rozdělená společnost, kde elita žije v luxusu na orbitě a chudí trpí na Zemi.
- Altered Carbon – přenos vědomí mezi těly, nesmrtelnost pro vyvolené.
- The Island, Assassins, Sense8 a další.
Duchovní a lidské poselství
- Tom vidí své dílo jako „download“ od Boha – měl být pouze zapisovatelem vize, která má lidem ukázat, jak se osvobodit od iluzí Matrixu.
- Zdůrazňuje, že skutečná svoboda přichází tehdy, když člověk přestane Matrix živit svou energií a pozorností.
- Varuje před transhumanismem a zneužitím technologií k zotročení lidstva.

Věda, pokrok a skryté technologie: Co se stalo s energií 19. století?

Tým redakce MOJEsebepoznání — Fri, 13 Jun 2025 16:30:06 +0000

Munulé století bylo obdobím prudkého vědecko-technického rozvoje. Elektřina, parní stroje, první tramvaje či světové výstavy slibovaly lidstvu budoucnost plnou inovací. Přesto se zdá, že některé objevy a technologie byly záměrně zastaveny či utajeny. Tento článek shrnuje hlavní témata z dokumentu Zastavený pokrok – Kaleidoskop faktů 33.

„Prečo pokrok zastavil? Alebo kto ho zastavil?“
Robert, vedoucí mezinárodního výzkumného týmu

Tajemství světel a energií

Už na korunovaci ruského cara Alexandra I. v roce 1801 byla Moskva oslnivě osvětlena, přestože oficiálně elektřina ještě nebyla využívána. Malíř Fjodor Alexejev zachytil událost s neuvěřitelnou přesností a dobové popisy zmiňují záhadné světelné zdroje. Některé teorie hovoří o využití rtuti a experimentálních systémů bezdrátové energie.

Revoluce v dopravě: Tramvaje bez drátů

Konec 19. století přinesl nečekaný rozmach tramvají. Některé z nich jezdily bez viditelných drátů či kouře, což vede k úvahám o alternativních zdrojích energie, možná inspirovaných Teslovými generátory. Tramvaje se staly symbolem moderní městské dopravy, avšak ve 20. století byly mnohé systémy zničeny v rámci kampaně automobilového průmyslu, vedené společností General Motors.

Světové výstavy: Vitríny pokroku

Paříž 1889, Chicago 1893 a Paříž 1900 – to byly gigantické světové výstavy, kde byly představeny vynálezy, které změnily svět. Eiffelova věž, obří kolo, pohyblivé chodníky, dieselův motor či obří teleskopy demonstrovaly, jak daleko lidstvo došlo. Miliony návštěvníků tehdy věřily, že budoucnost přinese ještě větší zázraky.

Sabotáž pokroku

Ve 30.–50. letech 20. století byla elektrická tramvajová doprava systematicky likvidována automobilovým průmyslem. General Motors spolu s ropnými a gumárenskými firmami odkupoval tramvajové linky a nahrazoval je autobusy. Tím se zpomalil rozvoj čisté městské dopravy a posílila závislost na automobilech a fosilních palivech.

Příchod Einsteina a vymazaný éter

Video také otevírá kontroverzní otázku, zda Einsteinova teorie relativity úmyslně nahradila koncept éteru, který mohl být klíčem k bezplatné energii. Někteří historici tvrdí, že Einstein vycházel z prací svých předchůdců a že jeho manželka Mileva Marićová se významně podílela na výpočtech. Odmítnutí éteru prý mohlo zastavit cestu k „volné energii“.

Vynálezy, které zmizely

Mnozí vynálezci, kteří přišli s průlomovými technologiemi, čelili nepochopení či nátlaku. Rudolf Diesel, jehož motor změnil dopravu, zemřel za záhadných okolností. Portugalec John Andrews údajně vyvinul palivo z vody, ale jeho práce byla rychle potlačena. Takové příběhy vyvolávají otázku, zda nebyly některé technologie záměrně skryty, aby neohrozily mocenské zájmy.

Postřehy založené na číslech

27 milionů návštěvníků světové výstavy v Chicagu (1893) dokládá obrovský zájem o technologický pokrok.
200 000 Teslových žárovek rozsvícených při výstavě v Chicagu 1893 symbolizovalo epochální nástup elektřiny.
1 500 km nejdelší tramvajová síť v USA ukazuje, že elektrická doprava byla kdysi masivně rozvinutá.
100 milionů lidí podlehlo španělské chřipce roku 1918 – ukázka, jak globální katastrofy ovlivňují vývoj společnosti.

Historie ukazuje, že technický pokrok není vždy přímá cesta vpřed. Politika, mocenské zájmy a ekonomické strategie mohly zásadně ovlivnit, jaké vynálezy se dostaly do běžného života. Možná jsme už před více než sto lety mohli žít ve světě poháněném čistou a dostupnou energií.

Zveme vás ke zhlédnutí dokumentu Zastavený pokrok – Kaleidoskop faktů 33. Objevte fascinující příběh technologií, které mohly změnit svět, ale byly záměrně potlačeny. Klikněte a ponořte se do světa skrytých vynálezů a utajených dějin: Sledovat video.

Pitvy pacientů po očkování – MUDr. Aleš Novotný

Tým redakce MOJEsebepoznání — Fri, 02 May 2025 17:15:49 +0000

V tomto rozhovoru s MUDr. Alešem Novotným se moderátor kanálu Inovace Republiky vydává do hloubky kontroverzního tématu pitev pacientů po očkování proti covidu-19. Na základě německé odborné publikace a konkrétních případových studií diskutují o možném spojení mezi mRNA vakcínami a závažnými zdravotními následky – včetně fatálních. Rozhovor se zaměřuje nejen na medicínská fakta a soudní pitvy, ale i na selhání státních institucí, lékařské etiky a politické odpovědnosti v České republice.

„Myokarditida je zánět srdečního svalu – a to, co tímto zánětem odumře, už se nikdy neobnoví. A tohle je dnes soudně uznaná příčina smrti po očkování.“
MUDr. Aleš Novotný

Shrnutí videa: „Pitvy pacientů po očkování – MUDr. Aleš Novotný“

Kanál: Inovace Republiky
Délka: ~43 minut
Jazyk: čeština
Téma: Očkování proti covidu, pitvy, zdravotní dopady, kritika institucí

Hlavní body ze začátku videa :

Rozhovor s MUDr. Alešem Novotným – věnuje se zkoumání údajné souvislosti mezi očkováním proti covidu a úmrtími, přičemž tvrdí, že existují již „jistoty“, nikoli pouze podezření.
Zmiňuje novou německou publikaci – knihu „Gestorben nach Impfung“ (Zemřel po očkování), která je podle něj vědeckým atlasem pitev a mikroskopických nálezů.
- Autoři: tým kolem prof. Arneho Burkhardta a Waltera Langa.
- Kniha prý dokumentuje poškození různých orgánů způsobené vakcínou na základě pitevních nálezů.
Hlavní tvrzení:
- Vakcíny typu mRNA označuje za „RNA manipulátory“, které poškozují všechny orgány.
- Uvádí, že některé diagnózy po očkování lze podle něj s vysokou pravděpodobností přičíst právě vakcinaci – zejména myokarditidu a poškození endotelu (výstelky cév).
- V knize je 160 případových studií údajného poškození po očkování.
Volání k právnímu a občanskému odporu – vyzývá diváky, kteří mají v rodině náhlá úmrtí, aby se obraceli na tzv. „Národní centrum“, protože „covid se vyšetřovat bude“.

? Obsah knihy a hlavní tvrzení:

MUDr. Novotný detailně rozebírá německou knihu, kterou označuje za „učebnici patologie po očkování“, obsahující 160 kazuistik (lékařských případů).

Kniha je rozdělena na:
- Obecné zhodnocení účinků mRNA vakcín v těle
- Histopatologický atlas – mikroskopické nálezy z pitev
- Detailní kazuistiky včetně fotografií z pitev

? Mechanismus účinku mRNA vakcíny podle Novotného:

Lipidový obal mRNA má umožnit vniknutí do buněk, kde se začne produkovat Spike protein.
Vakcína je podle něj roznesena krevním oběhem do celého těla, nejprve do cév.
Spike protein se pak tvoří přímo v buňkách – údajně toxický.
Zmiňuje údajná poškození všech orgánů – játra, srdce, ledviny, mozek.

? Novotný tvrdí, že k poškození dochází hlavně skrze endotel (výstelku cév), což způsobuje trombózy a poruchy prokrvení.

?‍ Detailní kazuistika – případ č. 159:

Pacientka: dívka, 16 let
Stav: údajně zcela zdravá před očkováním
Průběh:
- Dvakrát očkována vakcínou Comirnaty (Pfizer-BioNTech)
- Brzy po druhé dávce zhoršení zdraví: bolesti, slabost, kolaps
- Transportována na JIP, selhání ledvin, poškození mozku, hluboká trombóza
Biopsie: prokázaná myokarditida (zánět srdečního svalu)
Pitva: zjištěna masivní destrukce srdeční tkáně, plicní edémy, zánětlivé změny, trombózy

MUDr. Novotný tvrdí, že primární příčinou smrti byla právě myokarditida související s vakcínou.

? Závěr kazuistiky:

MUDr. Aleš Novotný detailně popsal případ 16leté dívky, která dle prezentovaných informací:

byla zcela zdravá,
zemřela po dvou dávkách vakcíny Pfizer (Comirnaty),
a u níž pitva prokázala rozsáhlou myokarditidu, selhání orgánů a trombózy.

? Hlavní závěr patologie dle citované knihy:

„Obě očkování jsou příčinou smrti s pravděpodobností hraničící s jistotou.“

? Kritika státu a institucí:

Novotný a moderátor tvrdě kritizují:

Český parlament a zdravotnické výbory,
bývalé i současné ministry zdravotnictví,
média a odborníky, kteří podporovali očkovací kampaň.
Opakují, že tzv. „myokarditida je nevratné poškození srdce“ a u mladých lidí s téměř nulovým rizikem covidu je očkování zbytečné až zločinné.

? Doprovodné materiály a knihy:

„Zločin v režii státu“ – publikace s dokumenty z německého Robert Koch Institutu.
„Falešné pandemie“ – kniha Waltera Wodarga přeložená do češtiny.
Promován je také sběr finančních prostředků na vydání knihy, vydání novin, a tvorbu dokumentárního filmu o české hymně – symbolickém „národním narovnání“.

? Celkové poselství:

Video je silně kritické vůči oficiální zdravotní politice během covidu, zvlášť vůči očkování mladých lidí. Autor tvrdí, že existují již nezpochybnitelná medicínská data, že mRNA vakcíny způsobují závažná až smrtelná poškození.

?‍ V rozhovoru zazněla tato jména:

Prof. Dr. Arne Burkhardt
- Německý patolog, který podle videa jako první veřejně publikoval nálezy z pitev pacientů po očkování. Z rozhovou vyplynulo, že jeho práce tvoří základ „histopatologického atlasu“ poškození spojeného s vakcínou. Prof. Dr. Arne Burkhardt, renomovaný německý patolog, zemřel náhle a neočekávaně v roce 2023 ve věku 79 let. Oficiální příčina smrti nebyla veřejně upřesněna.
Walter Lang
- Spoluautor knihy (učebnice) zmíněné ve videu.
- Patolog z Reutlingenu, spolupracoval s Burkhardtem.
Ute Krüger
- Uvedena jako spoluautorka nebo člen týmu pracujícího na publikaci o pitevních nálezech.
- Patoložka známá svými veřejnými výstupy proti mRNA vakcínám.
Prof. Sucharit Bhakdi
- Známý kritik covidových vakcín.
- MUDr. Novotný cituje jeho názor, že spojení vakcín s myokarditidou „už nebude nikdy otřeseno“.
Dr. Wolfgang Wodarg
- Autor knihy „Falešné pandemie“, která je zmiňována jako zdroj inspirace.
- Známý kritik WHO a farmaceutického průmyslu, zejména ohledně vakcín proti covidu.
Dr. Michael Nehls
- Vědec, se kterým údajně MUDr. Novotný natáčel rozhovory v Německu.
- Zmíněn v souvislosti s výzkumem a kritikou RNA vakcín.
Gunther Frank
- Lékař a spoluautor knihy „Zločin v režii státu“, postavené na dokumentech z Robert Koch Institutu.
Robert Koch Institut
- Oficiální německá zdravotnická instituce, jejíž dokumentace je údajně základem výše uvedené knihy.

? Zmíněné knihy a studie:

„Gestorben nach Impfung“ (Zemřel po očkování)
- Německá odborná publikace / učebnice patologických nálezů po mRNA vakcinaci.
- Vydaná v Berlíně, dostupná jen přímo přes vydavatele.
„Falešné pandemie“ (Fake Pandemics) – Dr. Wolfgang Wodarg
- Kritická analýza pandemického řízení a farmaceutických zásahů.
„Zločin v režii státu“
- Český překlad knihy s údajnými důkazy z německého RKI (Robert Koch Institut).

Svět za zrcadlem – MOJEsebepoznani.cz

Co odhaluje spor o Pfizer, ztracené zprávy a digitální budoucnost Evropy?

Více článků

Výpověď člověka zevnitř otevírá nepříjemnou otázku: Co když problémem není jedna kauza, ale způsob, jakým se v Evropě přesouvá moc?

Nejdůležitější téma rozhovoru možná vůbec není Pfizer

Baldan popisuje svět, který běžný občan nevidí

Co když se demokracie neposouvá diktaturou, ale vzdáleností?

Česká republika jako vykonavatel rozhodnutí, která sama nevytvořila?

Covid jako zkouška infrastruktury

Digitální identita: pohodlí, nebo budoucí infrastruktura moci?

Co by to znamenalo pro Čecha?

Nejde o to, zda věříme dnešní vládě

Bankovní účet jako součást občanské existence

Nejnebezpečnější systém nemusí nic zakazovat

Co by Baldanova diagnóza znamenala pro českou suverenitu?

Malý stát potřebuje transparentnost více než velký

A co když se Baldan mýlí?

Skutečným testem není Baldan. Je jím reakce institucí

Co z toho plyne pro Českou republiku

Obsahový přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

Velmi podrobný nedoslovný přepis rozhovoru s Frédéricem Baldanem

00:00–03:10 — Úvod do případu

03:10–05:15 — „Ten příběh ještě pokračuje“

05:15–06:50 — Vyšetřující soudce a policie

06:50–08:20 — Vstup evropského žalobce

08:20–10:00 — Kdo je poškozený korupcí?

10:00–11:40 — Požadavek na dočasné odstoupení von der Leyenové

11:40–13:10 — Setkání se soudcem

13:10–14:40 — Automatické mazání zpráv

14:40–16:20 — Peter Piot a další komunikace

16:20–18:00 — Telefon a veřejná data

18:00–20:30 — Moderátor: Jak mohla pokračovat ve funkci?

20:30–23:30 — Spor s EPP

23:30–25:30 — Ztráta akreditace

25:30–28:20 — Proč je podle Baldana von der Leyenová politicky silná?

28:20–31:00 — Moderátor chce vidět Brusel „za zavřenými dveřmi“

31:00–33:30 — Jak může vypadat lobbying

33:30–36:30 — Evropská komise a Parlament

36:30–39:00 — Když Komise financuje „občanskou společnost“

39:00–42:00 — OSN, WEF a agenda udržitelnosti

42:00–45:30 — Proč jeho trestní případ podle něj skončil

45:30–48:00 — Tisíc žalobců

48:00–51:00 — EPPO podruhé

51:00–54:30 — Co bylo podle Baldana v SMS?

54:30–57:30 — Smlouvy s Pfizerem

57:30–1:00:00 — Covidový certifikát jako precedent

1:00:00–1:03:30 — Jakou cenu podle něj zaplatil

1:03:30–1:06:00 — Registr transparentnosti

1:06:00–1:09:30 — Banky

1:09:30–1:11:30 — Byla to odveta?

1:11:30–1:13:20 — „V Číně jsem viděl něco podobného“

1:13:20–1:16:00 — Digitální profil každého Evropana

1:16:00–1:18:00 — Historické paralely

1:18:00–1:19:30 — Federální EU

1:19:30–1:20:40 — Co tedy dělat?

1:20:40–1:21:30 — Občanské organizování

1:21:30–1:22:02 — Osobní závěr

Konec rozhovoru

Zdroj a poznámka k článku

Fenomén „Třetí obálka“: Proroctví Wolfa Messinga pro noc 24. února 2026

Více článků

Kdo byl Wolf Messing: Mezi fakty a mýtem

Energetický přechod: Pět hodin, které změní svět?

Scénáře budoucnosti: Digitální diktatura vs. éra pravdy

Psychologie strachu a magie čísel

Kritický pohled: Co říká věda?

Zamyšlení o příčině a následku

Zdroje informací

1. Historické a biografické prameny

2. Současné „proroctví 2026“

3. Vědecké a faktografické zhodnocení

KÁVA: Nápoj bdělosti, nebo tichý nástroj systému?

Více článků

Odkud káva přišla?

Konspirační pohled: Káva jako nástroj kontroly?

Je káva droga?

Skrytá rovina: Globální byznys

Možná největší otázka není o kávě

Zdroje informací

Účinky kofeinu na organismus